Nová kosovská krize nás může přijít ještě dráž než ta stará

Ve středu 24. března 1999 večer zaútočily vzdušné síly NATO na srbské cíle. Došlo tím k přepadení suverénního evropského státu ze strany západních mocností pod záminkou humanitárních důvodů. (A dnes je už prokázáno, že útok na Srbsko byl před veřejností ospravedlňován zmanipulovanými údaji; dopsáno v r. 2007.  NATO zabilo 2000 civilních obětí, v nadpoloviční většině se útoky zaměřovaly na civilní cíle a způsobily škody ve výši 50 miliard dolarů.)

NATO fakticky vybojovalo nezávislost pro kosovské Albánce před 10lety. Od těch dob toto území opustilo 200 tisíc Srbů. Ani NATO ani EU ani OSN s tím nic nenadělají. Pozornost, kterou vyvolal pogrom v Kosovu, je pozoruhodná - proč se náhle mezinárodní společenství tak zajímá problémem, který se pět let snažilo nevidět?

Chrám sv. Mikuláše v Prištině - hoří včetně vzácného do dřeva vyřezávaného oltáře z 19. stol.

Formálně je v kraji zákonně zvolený prezident, soudní systém, mezinárodní mírový kontingent a mezinárodní policie. V praxi však nic z toho nefunguje. Je to vidno z posledních událostí v Kosovu: jednotky KFOR nemohly zastavit nepokoje ani za několik dní a při tom Srbů, kteří by potřebovali ochranu, není na tomto území zas tak mnoho - asi 80 tisíc. Co se týče kosovských soudů, ty mají v rukách Albánci a při zkoumání libovolných činů je předem rozhodnuto ve prospěch Albánců. Není žádným tajemstvím, že faktická vláda a moc náleží narkomafii a obchodníkům s pracovními silami. Podle některých odhadů více než 90 procent narkotik, které se dostávají na evropský trh, prochází skrze Kosovo, a to tím spíše, že největším procudentem drog v této oblasti je Albánie, která je hned v sousedství. Obrat kosovské narkomafie dosahuje několika stovek milionů dolarů. Přibližně týž obrat má trh se sexuálními otrokyněmi. Za posledních několik let se Kosovo změnilo v ideální základnu pro organizovaný zločin. Jeho lídři, z nichž mnozí - mimochodem - byli vojáky albánské Armády pro osvobodení Kosova, se mohou cítit na tomto území zcela bezpečni.

Vypálený chrám Matky Boží v Ljevish. 14. století, Prizren.

Nazývejme věci pravým jménem: Kosovo jako mezinárodní politický problém bude existovat jen tak dlouho, dokud v zemi bude zůstávat srbské obyvatelstvo. Platí kruté pravidlo: obrana etnických menšin může být důvodem pro mezinárodní intervenci, ale obchod s drogami je vnitřní věcí každého státu. Mezinárodní mírové síly se nezabývají chytáním narkobaronů. S odchodem poslední srbské rodiny ztrácí přítomnost mírových sil OSN, úředníků OBSE na teritoriu Kosova smysl - nebude nikdo, kdo by potřeboval jejich ochranu. To je to, oč usilují albánští extrémisté organizující pogromy. Budí to dojem, jakoby určitá pasivita KFOR byla objasnitelná tím, že Evropě není proti mysli zbavit se problému kosovských Srbů. I když ve svých zprávách rituálně opakují frázi nutnosti návratu běženců.

Další otázkou je, zda "etnicky čisté" albánské Kosovo nemůže zrodit ještě větší problém, než jakým je Kosovo dnešní. Silná kriminální enkláva, jakou je dnešní Kosovo, nemůže existovat autonomně. Tyto enklávy totiž rozšiřují svůj vliv na okolí (viz Čečna). Kosovo se už nyní stává místem, kde se stahují nitky organizovaného zločinu z Albánie, Makedonie, a dokonce (nedivte se) i ze Srbska. A ještě k tomu - albánská kriminalita se už stává celoevropským problémem. Bývalí bojovníci z UČK už vytlačují "starou dobrou" italskou mafii na některých jejích tradičních územích.

Ještě před 5 lety měl albánský extrémismus znatelný islámský tón. V posledních letech není témeř znát, ale to lze objasnit tím, že lídři extrémistů necítili zvláštní potřebu ideologického zaštítění své moci - všech svých cílů dosáhli i bez toho. Později se to může změnit. Na území EU může albánský organizovaný zločin nalézt silného spojence v evropských islámských organizacích. Západní Evropa se stále více islamizuje (na území Francie: více než 5 mil. lidí, v Německu: 3 - 4 mil., V. Británie: cca 3 mil.) Jak by mohli teroristé uskutečnit atentát v Madridu, kdyby nedisponovali "silnou podporou" na území Španělska? Situace se může stát velice dramatickou. Albánští extrémisté by mohli do "společného teroristické díla" vložit finanční kapitál a evropští islámští radikálové by mohli dát k dispozici své "lidské a organizační zdroje".

Hořící chrám sv. Sávy v Mitrovici. Kolem 20 srbských pravoslavných chrámů bylo zapáleno etnickými albánskými gangy běsnícími v Kosovu (18.3.2004)

Jak by se proti tomu mohla EU bránit, není zatím příliš jasné. Z jedné strany - nadnárodní bezpečnostní systémy vyhlížejí zatím spíše dekorativně; ze strany druhé - národní bezpečnostní systémy jednotlivých zemí EU jsou oslabené. Oslabuje je např. i Schengenská dohoda. Zrušení vnitřních hranic v Evropě zajišťuje jejím obyvatelům komfort, jenže také ztěžuje práci policii a bezpečnostním agenturám. Jsou dvě varianty, jak dále: buď uspíšení budování superstátu na místě Evropského společenství, který bude mít významný silový potenciál, anebo postupné opouštění experimentu politického sjednocení Evropy, což by mohlo začít např. obnovením kontroly na vnitřních hranicích (bylo by to snazší, hraniční budky zatím ještě nikdo nezboural, a kromě toho, i dnes státy schengenské unie čas od času příležitostně znovu obnovují kontrolu na svých vnitřních hranicích - např. při významných sportovních přeborech).

Nezodpovědnost" a "senzacechtivost" albánských médií byly jedním z důležitých faktorů, které se podílely na vyprovokování nedávného protisrbského násilí v Kosovu, při němž zahynulo 19 lidí. Konstatuje to Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve zprávě, která byla zveřejněna ve Vídni.

Golgota Kosovských Srbů a menšinových skupin v poválečném Kosovu

"Němečtí vojáci nezúčastněně sledovali, jak albánští povstalci založili požár v monastýru sv. Archandělů a tancovali na hrobě svatého krále Dušana,"

Etničtí Albánci ničili a vypalovali všechny srbské čtvrti v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků stálo, dívalo se a dělalo si fotografie. Biskup Artemij to nazývá VELKOU OSTUDOU německé armády a Německa: "Přišli jako mírotvůrci a nechali Albánce vše obracet v trosky.

Vojenský zásah NATO
Oficiální údaje hovoří, že v roce 1998 bylo Srby z domovů vyhnáno 450.000 kosovských Albánců a téměř dva tisíce byly zabity. Nezávislá vyšetřování, uskutečněné před několika lety britskou parlamentní komisí a organizací OBSE, vnesla jasno do dění v Kosovu v letech 1998 až 99. Podle prohlášení NATO zde bylo v tomto období povražděno 2000 lidí. Tato skutečnost měla být záminkou a oním spouštěcím mechanismem vojenského zásahu proti Srbské republice. Avšak britská parlamentní komise a OBSE zveřejnily šokující zprávu, že z oněch 2000 zabitých, přičítaných na vrub Srbům, zavraždila 1500 osob Kosovská osvobozenecká armáda (UCK-KLA) s pomocí USA, aby vyprovokovala srbskou armádu (BSA) k odvetě. Ta pozabíjela 500 osob. Monitoring OBSE v reakci na víření válečných bubnů NATO podal zprávu, že v kosovském regionu téměř tři měsíce před zahájením bombardování nedocházelo k výrazným násilnostem, jež by tento akt ospravedlnily.
Zdroj: www.nato.org
Zdroj : www.chomsky.org
Zdroj: www.wikipedia.org

Když jsem kritizoval bombardování v ženevské Komisi OSN pro lidská práva, přiběhla ke mně vedoucí americké delegace s otázkou: "Ale co jsme měli dělat? Jaká byla alternativa?" Musel jsem odpovědět: "Chcete říct, že neví-li světová velmoc, co dělat, začne házet bomby?"

JIŘÍ DIENSTBIER | (Tištěný Reflex, 25. 3. 2009) http://www.reflex.cz/Clanek35479.html

Vojenské eskalaci předcházela diplomatická jednání mezi Západem a Srbskem, nutno ale říct, že šlo spíše o diktát Západu, v čele s USA. Závažnou skutečností, která by měla vejít veřejnosti ve známost, byl fakt, že samotné agresi mohlo být zabráněno, kdyby nebyly ignorovány nabídky alternativních řešení krize, a to jak ze strany Miloševičovy vlády, tak ze strany mezinárodního společenství.

Až 60% cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie; zkáza byla dokonána v podobě humanitárního kolapsu i ekologické havárie. Tento akt byl vážným porušením mezinárodního práva i Charty OSN. O život přišlo až 1.500 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno (srbský odhad uvádí 1.800 obětí). 6. června byla se Srbskem podepsána „mírová smlouva", což v reálu znamenalo okupaci Kosova silami NATO, o níž se bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan vyjádřil, že „je hrozbou pro mezinárodní bezpečnostní situaci."

Nedávno zbavil Světový soud Srbskou republiku zodpovědnosti za spáchání genocidy v Bosně v polovině devadesátých let 20.století. Vyloučil jí také coby komplice ve spáchání genocidy. Vina Srbska tkví podle Světového soudu v tom, že nebylo schopno genocidě předejít. Kořeny tragédie však spočívají v tom, že lví podíl západního společenství, především Spojených států, na násilné demontáži jugoslávské federace s účelem „privatizace Balkánu" zůstává dosud nepojmenován a nepotrestán. Avšak historie má sloní paměť.

Znesvěcení a zboření křesťanského pravoslavného chrámu kosovskými Albánci (18.3.2004).

Desítky lidí byly zabity, zapalují se a ničí zbývající srbské vesnice po celém Kosovu a Metochii. Minometný útok byl podniknut na monastýr Dečani, v ohrožení je Pečský patriarchát a monastýr Gračanica. Každému jen trochu rozumnému člověku je jasné, že je tu řeč o vyhlazení a všestranné etnické čistce a zničení všech kulturních a duchovních stop po přítomnosti křesťanského srbského národa na teritoriu Kosova a Metochie. 
Při tom představitelé mezinárodního společenství, KFOR a UNMIK svými činy nebo spíše nečinností - počínaje od r. 1999 - úmyslně či neúmyslně napomáhají konečnému vyhnání srbského národa a zničení jeho kultury a obecně křesťanských kosovských svatyň. Náš stát je i přes rezoluci Rady bezpečnosti No. 1244 zbaven možnosti chránit svůj národ a část svého území, a ti, kdo ve jménu ochrany lidských práv a svobod vzali na sebe protektorát a odpovědnost, napomáhají svojí pasivitou stupňování nevídaného teroru v srdci Evropy.

Anketa

Podporujete uznání nezávislého Kosova?

Ano - 24.8%

Ne - 67.7%

Nemám názor - 7.5%

Celkem hlasovalo 17156 čtenářů.