Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Agim Çeku,mafián, terorista, válečný zločinec pod ochranou EU a USA

2. 07. 2009 8:54:08
Agim Çeku kosovoalbánský politik, podnikatel, mafián, terorista, válečný zločinec, jeden z vedoucích představitelů tzv. kosovské mafie;. Po ukončení vojenské akademie v Bělehradě nastoupil Çeku službu v jugoslávské armády. V roce 1991 přešel do nově se tvořících Ozbrojených sil Chorvatské republiky, kde proslul těmi nejodpornějšími zločiny. Organizoval chorvatskou operaci Spálená země, v září roku 1993 velel ve funkci plukovníka operaci Medacká kapsa, která skončila masakrem Srbů žijící ve třech vesnicích poblíž Medaku, které byly srovnány se zemí. Dostal do funkce brigádního generála, v roce 1995 byl jedním z organizátorů a velících důstojníků v operaci Bouře, při níž došlo k masakrům Srbů, střílení do civilistů a znásilňování žen a následně k největší etnické čistce v novodobé historii Evropy, kdy bylo z Chorvatska vyhnáno přes 200 tisíc Srbů.

V roce 1999 se Agim Ceku přesunul se do rodného Kosova, kde byl jmenován vrchním vojenským velitelem teroristické organizace Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Po obsazení Kosova vojsky NATO Çeku organizoval přeměnu UÇK na tzv. Kosovský ochranný sbor (TKM), který i za přítomnosti vojsk NATO pokračoval v teroru a vraždění nealbánských obyvatel Kosova, ničení a vypalování nealbánských vesnic, pravoslavných kostelů a srbských kulturních památek mezinárodního významu. Na Agima Çeka byl v roce 2002 vydán mezinárodní zatykač za vraždy a mučení srbských i albánských civilistů a za vraždy srbských policistů.

Çeku se pohyboval i na území České republiky, kde probíhal tzv. záchranářský výcvikvojáků z TKM. Při cestě z Prahy byl zadržen na letišti v Budapešti, ale po intervenci správce Kosova musel být propuštěn. V roce 2003 byl zadržen ve Slovinsku, ovšem i odtud byl na zásah z vyšších míst propuštěn a dále je světovými mocnostmi zabraňováno tomu, aby byl vydán k Mezinárodnímu soudu v Haagu. A to i dokonce přesto, že kanadští vojáci 2. praporu, kteří se Chorvatům postavili v roce 1993 při operaci Medacká Kapsa, učinili obsáhlá prohlášení a byli ochotni proti Agimu Çekovi u soudu svědčit. V roce 2006 byl Agim Çeku 6. albánským premiérem samozvaného Kosova. Hlavním příjmem Agima Çeka je obchod s drogami a s "bílým masem;. Çeku vlastní obchodní hotelovou společnost Sloga v Prištině, dále prištinské hotelyGrand a Bozur a více než 60 nočních klubů po celém Kosovu, které jsou považovány za hnízda ilegálních obchodů, pašování drog, zbraní a také centra prostituce.
  • Agim Čeku byl vyhoštěn z Kolumbie
(Bývalý premiér Kosova a vůdce UCK Agim Čeku byl vykázán z Kolumbie na základě příkazu místní bezpečnosti, jelikož je stále hledán v Srbsku kvůli obviněním z válečných zločinů.

Kolumbijské úřady obdržely od Srbska požadavek na mé zatčení a vydání do Srbska sdělil po telefonu z Francie agentuře Reuters Čeku.

Tenhle zatykač je nelegitimní. Jsem opravdu překvapen, jak může někdo uposlechnout tenhle požadavek a Interpol se tím dále zabývá, když vědí, že Srbsko nemá pravomoc nad občany Kosova nechal se slyšet Čeku.

Srbské úřady žádaly přímo zatčení, ale kolumbijské úřady nebyly schopny ho zatknout kvůli omezením v místních zákonech.

Ceku přijel do Kolumbie dne 3.května, aby se účastnil semináře o demobilozaci a odzbrojení.

Byl mi doručen písemně příkaz, abych opustil zemi. Nebudu smět do Kolumbie dalších deset let,řekl Čeku.

Srbsko Čekua obvinilo ze zločinů proti Srbům a dalším neAlbáncům v letech 1998-1999. Je totiž bývalým vůdcem neslavně proslulé organizace UCK.

http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2009/05/07/AR2009050701820.html
  • Operace Medacká kapsa - Medacký masakr
Operace Medacká kapsa (chorvatsky: Operacija Medački džep, anglicky: Operation Medak Pocket) se uskutečnila ve dnech 9. až 17. září 1993. Jednalo se o vojenskou operaci chorvatské armády proti srbským separatistům z Republiky Srbská Krajina, jejímž výsledem byl masakr Srbů. Proto je tato operace známa také jako Medacký masakr.

U Medaku stejně jako v jiných národnostně smíšených územích docházelo k bojům mezi znepřátelenými stranami. Na jejich rozdělení a zejména na ochranu civilistů byly vytvořeny mezinárodní jednotky UNPROFOR. Tyto vojenské jednotky OSN vytvářely tzv. "bezpečné zóny. " Jedna z nich se nacházela i v Medaku, kde žilo okolo pěti stovek obyvatel srbské národnosti. Počátkem měsíce září se k "medacké kapse" přiblížily chorvatské jednotky, kterým velel pozdější kosovsko-albánský premiér Agim Ceku, který působil v řadách chorvatské armády jako plukovník. 9. září začaly chorvatské útoky na srbské síly, operující v tomto prostoru. Vzhledem k jejich převaze byla srbská vojska během následujících dvou dní vytlačena a do 14. září probíhaly dělostřelecké přestřelky a útoky letectva. Dne 15. září bylo podepsáno příměří, přičemž se znepřátelené jednotky měly stáhnout a vyklizenou zónu měly obsadit kanadské vojenské jednotky UNPROFOR, sídlící v Medaku. Chorvatská vojska však ignorovala status bezpečné zóny a zahájila plenění medacké oblasti. Byli stříleni srbští civilisté, znásilňovány ženy, docházelo k systematickému žhářství. Se zemí byly srovnány vesnice Divoselo, a Počitělj, ve kterých žili etničtí Srbové.


Kanadský velitel jednotek UNPROFOR plukovník Jim Calvin byl jednáním chorvatské armády otřesen. Požádal tedy svého nadřízeného francouzského velitele Jaena Cota o zásah, ovšem to bylo odmítnuto. Proto se Jim Kalvin rozhodl k samostatné akci a zaútočil na řádící chorvatské jednotky. Během celodenních bojů Kanaďané vytlačili chorvatskou přesilu za cenu čtyř zraněných vojáků. Chorvaté přišli minimálně o třicet útočníků, ovšem jejich ztráty byly zřejmě vyšší, protože všechny zraněné a menší počet mrtvých si odnesli při ústupu. Vzhledem k tomu, že svět se díval v jugoslávské občanské válce nevraživě jen na Srby,
nesklidil zásah Kanaďanů proti chorvatským jednotkám ohlas. Ti byli za svůj úspěšný zákrok dodatečně vyznamenáni až roku 2002. Zatímco Kanaďané považují tuto bitvu jako nejvýznamnější kanadské vojenské vystoupení od doby Korejské války, Chorvaté ji dlouho zapírali nebo prezentovali jako nepodstatné a bezvýznamné vojenské střetnutí či dokonce se snažili tvrdit, že Kanaďané válčili proti Srbům.

Údaje o počtu zabitých Srbech se liší a pohybují se kolem jednoho sta. Uvádí se, že počet mrtvých a zmizelých etnických Srbů po útoku byl 88, z toho 26 obětí bylo starších 60 let a 17 obětí ženského pohlaví. Organizacemi pro uprchlíky je uváděno 103 mrtvých a 5 nezvěstných.

Mezinárodním trestním tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii byl za tento masakr obviněn bývalý hlavní chorvatského vojenský velitel generál Janko Bobetko a generálové Rahim Ademih (kosovský Albánec) a Mirko Norac. Další viníci Agim Ceku a generál Stepan Stipešic zůstali mimo, i když kanadští vojáci 2. praporu učinili o řádění Chorvatů obsáhlá prohlášení a byli ochotni proti Agimu Cekovi u soudu svědčit.


http://www.espritdecorps.ca/Ceku%20must%20face%20justice.htm
http://www.savekosovo.org/default.asp?p=6&leader=1&sp=7
http://www.euportal.cz/Articles/666-valecny-zlocinec-v-cele-kosova.aspx

Začíná září 1993 a v bývalé Jugoslávii zuří neobyčejně krutá občanská válka. Zvěrstva páchají všechny strany konfliktu, obzvláště se činí různé paramilitární organizace, mnohdy vedené kriminálními zločinci ( největší „proslulosti“ dosáhli srbští „Tygři“ Željka „Arkana“ Raznatoviče). Civilisté jsou proti řádění paramilitárních band naprosto bezmocní a mnozí z nich hledají ochranu v „bezpečných zónách“ kontrolovaných mezinárodními jednotkami UNPROFOR.

Jedna z takových zón se nachází i v Medaku, kde žije okolo pěti set obyvatel srbské národnosti. Již počátkem měsíce se k „medacké kapse“ blíží chorvatské jednotky pod velením plukovníka Agima Ceku, kosovského Albánce, který se roku 1991 dal do služeb chorvatské armády. Ceku,jenž fanaticky nenávidí vše srbské, má však o vedení války své představy . Hystericky vybičované šovinistické vášně jim , bohužel, nahrávají. Chorvatské jednotky na příkaz plukovníka Ceku naprosto ignorují status bezpečné zóny a sedmého září zahajují komplexní plenění medacké oblasti. Pozdější zprávy budou hovořit o střílení civilistů, znásilňování a systematickém žhářství.

Místní Srbové však přece jen mají štěstí v neštěstí. Dozor nad Medakem byl v rámci UNPROFOR svěřen kanadským vojákům z Druhého praporu lehké pěchoty princezny Patricie. Velitel praporu , plukovník Jim Calvin, byl chováním Chorvatů otřesen. Poté co nepomohla varování směrem k útočníkům, ani žádost o podporu ze strany velení UNPROFOR (hanebné chování francouzského velitele Jeana Cota), rozhodl se Calvin pro zásah. „Pats“, jak se lehkým pěšákum princezny Patricie přezdívá, se na vraždění civilistů odmítli jenom tak dívat ze svých stanovišť a vyrazili do útoku.

Tehdy se odehrálo největší nasazení kanadské armády od dob korejské války, (ne)známé pod termínem bitva o medackou kapsu. Během celodenních bojů se Kanaďanům podařilo vytlačit chorvatskou přesilu z Medaku a bez vlastních ztrát na životech zabít minimálně třicet chorvatských útočníků. Celkový rozsah chorvatských ztrát byl pravděpodobně vyšší, protože Chorvati údajně při ústupu odnesli všechny raněné a menší počet mrtvých. Kanaďané za svůj úspěch zaplatili čtyřmi raněnými.

Kvůli nevraživosti „mezinárodního demokratického společenství“ byli Kanaďané za svůj úspěšný zákrok vyznamenáni teprve v roce 2002.

Chování kanadských vojáků každopádně ostře kontrastovalo se zbabělostí holandského kontingentu ve Srebrenici, jehož velitel předhodil o dva roky později tuto bezpečnou zónu bosenským Srbům a ještě poníženě kňoural u jejich velitele, aby ušetřil jeho muže, tedy ty, kteří měli srebrenické civilisty chránit. Podotýkám, že i zde fatálně selhal generál Jean Cot, velitel jednotek UNPROFOR a papírový válečník od psacího stolu.

Nyní se ale vraťme k následkům Medaku. Kanadští vojáci z druhého praporu učinili o řádění Chorvatů obsáhlá prohlášení a byli ochotni svědčit u soudu proti Agimovi Ceku. Ten ovšem nikdy souzen nebyl, přestože na něj úřady vydaly mezinárodní zatykač. Roku 2002 byl (předtím už povýšený)generál Ceku zatčen ve Slovinsku, nicméně z nějakých záhadných důvodů došlo k jeho propuštění. A tak zatímco „mezinárodní demokratické společenství“ masivně usilovalo o vydání Miloševiče nebo Gotoviny, Agim Ceku si s jeho představiteli vesele potřásal pravicí. Podobných poct se dostalo i dalšímu kosovskému „premiérovi“, Hashimu Thaci, veliteli teroristické Kosovské osvobozenecké armády (UCK) a jednomu z někdejších bossů kosovskoalbánské mafie. Thaci, svými druhy přezdívaný jako Had, se dokonce pyšnil neoficiálním titulem „miláček ministryně Allbrightové“. Ano, té Allbrightové, kterou pan exprezident Havel označoval za vzornou humanistku a demokratku.

Medacký vrah Ceku se v březnu 2006 stal na krátkou dobu premiérem neregulérního kosovského státu a dodnes patří mezi vrcholné kosovské politiky, kteří se na nás usmívají z novinových fotografií, kde stojí po boku významných zástupců „mezinárodního demokratického společenství.“

Přišel čas se ptát. Proč nebyl Ceku nikdy postaven před haagský tribunál ? Z jakých důvodů ho slovinské úřady roku 2002 propustily a nechaly odjet ? A jak vůbec může vypadat „stát“, do jehož čela se postaví lidé jako Ceku a Thaci ?

Souvisejících otázek je více. Proč současná „konzervativní“ diplomacie USA usiluje o vytržení historické provincie Kosovo a Metohija ze srbských rukou ? A jakto,že se v přístupu k otázce Kosova najednou tolik podobá Clintonově administrativě, která během kosovské krize na jaře 1999 aktivně podporovala albánské teroristy ?

Dočkáme se vůbec někdy nezkreslených , pravdivých odpovědí ?

Víte, nejsem žádný srbofil. Jenomže to, co se dnes děje Srbsku , považuji za nehorázný útok na územní integritu a svrchovanost malého státu za použití masivní mediální masáže. Jeden příklad za všechny – o Srebrenici víme všichni, ale kolikrát se psalo o Medaku ?

My Češi bychom měli globální tažení proti Srbsku vnímat obzvláště citlivě. I v naší historii známe případ, kdy jsme se museli vzdát historického území obývaného neloajální menšinou, když tehdejší „mezinárodní demokratické společenství“ podpořilo agresora. Jen místo Thaciho a Ceku jsme měli Henleina a Franka...

http://www.kosovoonline.cz/

Důrazně doporučuji ke shlédnutí :

http://www.youtube.com/watch?v=6-AvcKJnx9I&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=0NaqIYPnJZ4&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=M6z4pD4jvM8&feature=related

Autor: Michal Werdan | čtvrtek 2.7.2009 8:54 | karma článku: 23.00 | přečteno: 2289x

Další články blogera

Michal Werdan

Minsk a Pravý sektor

Dmitry YaroshMnoho lidí mně žádá, abych se vyjádřil k novým "dohodám" podepsaným v Minsku prezidentem Porošenkem ...Při této příležitosti, řeknu pár slov.

13.2.2015 v 21:34 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 1117 | Diskuse

Michal Werdan

Americká Pandořina skříňka

„Jsme absolutně zajedno v názoru, že v 21. století nemůžeme nečinně stát a dopustit, aby se v Evropě překreslovaly hranice pod hlavněmi pušek,“ zdůraznil šéf Bílého domu. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/obama-a-merkelova-jednali-o-ukrajine-dbz-/zahranicni.aspx?c=A150209_183328_zahranicni_jj

10.2.2015 v 13:05 | Karma článku: 33.28 | Přečteno: 1639 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Luboš Zálom

Pane Dienstbiere, dnes si proberme pojem solidarita

Den daňové svobody letos připadl na 29. května. Zastánci malého státu, svobody a trhu si v tento den připomínají, jak vysoká míra zdanění je na nás všechny uvalována: bezmála polovinu roku pracujeme pro nenasytný státní aparát.

30.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 32.48 | Přečteno: 725 | Diskuse

Andrej Ruščák

Jaké to je, být liberální patriot?

Z projevů pokrokářů to kolikrát vypadá, že být patriot a liberál se navzájem vylučuje. Že člověk nemůže být hrdý na to, odkud pochází. Nejlepší odpovědí na takové myšlenky je vlastní vyznání – a zde je to mé.

30.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jindřich Pilc

Když potírali kouření, mlčel jsem, jsem přeci nekuřák

Když potírali taxi Uber, mlčel jsem, nejezdím přeci s Uberem. Když potírali ubytování přes Airbnb, mlčel jsem, nepronajímám přeci nikomu byt. A když si nakonec došlápli i na mě, nezbyl už nikdo, kdo by se mě zastal.

30.5.2017 v 12:40 | Karma článku: 33.53 | Přečteno: 990 | Diskuse

Josef Prouza

Umění ve službách hovadství

Zbrusu (zbruselu) nový umělecký směr – hovadismus – mě zcela pohltil. A že se mi, pamětníkovi, krutě stýskalo. Už jsem propadal zoufalství, že se přímočarých agitek, sochání nového člověka, úderných písní nedočkám.Dočkal jsem se.

30.5.2017 v 11:19 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 835 | Diskuse

Jan Dvořák

Politik Budoucnosti, Bělobrádek

V pondělí podvečer jsem měl to štěstí, a desítky tisíc televizních diváků jistě také, že jsem díky Interwiev ČT spatřil Politika Přítomností s velkou Budoucností k tomu.

30.5.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.74 | Přečteno: 1078 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2962
Budu psát o věcech co mi vadí... Lidé, kteří jsou opravdu velmi divní se mohou dostat do významných pozic a mohou mít i značný vliv na dějiny. G. W. Bush

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.