„Vítejte v Kosovu, vaše auto je už tady!“

16. 06. 2009 20:01:43
NATO financovalo albánské povstání a vyvolalo válku, aby ovládlo Balkán, říká kanadský dokumentarista Boris Malagurski, autor filmu Kosovo: Can You Imagine. „Přimět Západ, aby přiznal, že v Kosovu udělal chybu, je ale cosi takřka nepředstavitel­ného.“
?
?
Kosovo je oficiálně, a to i v České republice, vydáváno za velké vítězství západních demokratizačních snah. Byla tato lež srovnatelná s iráckými zbraněmi hromadného ničení hlavním popudem, proč jste natočil dokument o Kosovu?
Žijeme v době, kdy média určují a ovládají veřejné mínění. Poté, co USA částečně i kvůli médiím, která podkopala ochotu lidí válčit, prohrály válku ve Vietnamu, se už západní vlády poučily. I ti největší protiváleční liberálové z vietnamské éry v devadesátých letech hlasitě vyzývaly NATO, aby bombardovalo Srbsko. Balkánské války přitom nebyly černobílé a za hrůzné válečné zločiny nesou zodpovědnost všechny zúčastněné strany. Ve snaze sjednotit veřejné mínění proti jediné z nich, tedy proti Srbům, jsou ale všechny zločiny spáchané na Srbech popírány nebo přinejmenším zlehčovány, zatímco všechny zločiny spáchané Srby jsou nafukovány a neúnavně plní média. Přiznání, že zločiny páchali všichni, by jen takříkajic zkalilo vodu a zpochybnilo obrázek balkánských válek coby boje vedeného „čistými“ oběťmi proti jasným agresorům.
Zprávy o „srbských zvěrstvech“ se přitom objevovaly ještě dřív, než bylo provedeno odpovídající šetření. Dobrým příkladem může být tak zvaný masakr v Račaku z počátku roku 1999, který NATO použilo jako záminku k zahájení války. Stejně jako zbraně hromadného ničení v Iráku, tak i Račak byl ale podvod. Jugoslávská armáda pozvala do Račaku ráno před „masakrem“ reportéry z Le Monde a Le Figaro. Až na dva postarší Albánce ve vesnici nebyli žádní civilisté. Jakmile ale vojáci s novináři došli na náves, dostali se do těžké palby Kosovské osvobozenecké armády (UCK), která střílela z kopců nad vesnicí. Boje trvaly celý den a k večeru se jugoslávská armáda i s novináři stáhla. Následující den UCK pozvala šéfa pozorovatelské mise OBSE v Kosovu Williama Walkera a ukázala mu těla pětačtyřiceti mužů. Kolem ale nebyly žádné známky střetu, dokonce ani žádné nábojnice. Italský list Il Manifesto napsal, že tři nezávislé mezinárodně uznávané laboratoře při pitvě těl z Račaku zjistily u 37 obětí na rukou střelný prach, což je důvod přinejmenším k silnému podezření, že ti mrtví byli vojáci zabití předchozí den a přenesení na místo „masakru“. Walker si však pospíšil světu oznámit, že se v Račaku odehrál strašný masakr a západní vlády tuto falešnou záminku uvítaly. Jednaly pod hesly o svobodě a demokracii, otázkou ale je, jestli do Kosova svobodu a demokracii opravdu přinesly. Bombardování Srbska dalo vzniknout orwellovskému termínu „humanitární bombardování“, otázkou ale je, jestli tato humanita poté, co NATO ovládlo Kosovo, opravdu zavládla. Na to vše jsem se snažil svým filmem odpovědět.

Myslíte, že se vám podaří změnit obecně přijímaný falešný názor?
Přimět Západ, aby přiznal, že v Kosovu udělal chybu, je cosi takřka nepředstavitelného. Myslím, že ve snaze změnit veřejné mínění ohledně Kosova, tamní války a tamních obyvatel, nelze přemítat v rovině „Já“, ale „My“.

Jak kdysi řekl Martin Luther King, „Cokoli ovlivní jednotlivce, nepřímo ovlivní i ostatní“ a „nespravedlnost kdekoli ohrožuje spravedlnost všude.“Narazil jste při natáčení svého filmu na nějaké překážky ze strany kosovských úřadů?
Do kontaktu s kosovskými úřady jsem se vůbec nedostal. Všude jsem jezdil buď v autě s diplomatickým číslem, nebo ve vozidle jednotek OSN. Díky tomu jsem navštívil i místa, kam bych se jako obyčejný civilista nikdy nedostal. Všiml jsem si ale, že Kosovští Albánci se opravdu velice snaží skrývat všechna svědectví o tom, co extremisté spáchali Srbům, přinejmenším před očima zahraničních novinářů. Před mnoha kostely, které kosovští extremisté vypálili, jsou cedule – vypadají jako dopravní značky – s přeškrtnutým fotoaparátem, které zakazují si tato místa vyfotit. A když jsem například natáčel v Kosovské Mitrovici, městě, které je rozděleno na srbskou severní část a jižní část obývanou Albánci, doporučili mi, abych se podíval na zcela zničený srbský hřbitov a pak na dokonale udržovaný hřbitov muslimský. Když jsem natáčel srbský hřbitov ležící hned u silnice, kosovští řidiči na mě troubili a někteří i zastavili, aby mi pěkně od plic řekli, ať nefilmuju to, co provedli extremisté. Nicméně, teď, když je můj film hotový, si nejsem jistý, jestli se do Kosova znovu budu smět podívat.
První albánské protesty přitom vzplály už po Titově smrti, když studenti univerzity v Prištině požadovali odtržení do Kosova a připojení se k Albánii. Vidíte v tom nějakou logiku? Vždyť miliony Albánců uprchly před režimem Envera Hodži do Jugoslávie a dalších zemí regionu. Je to stejné, jako kdyby Kubánci v Miami zkoušeli odtrhnout Floridu od USA a připojit ji ke Castrově Kubě. Můžete tento paradox vysvětlit?
Je dobře, že se k tomuto tématu dostáváme, protože jedním z hlavních albánských argumentů pro odtržení Kosova byly akce jugoslávské vlády pod vedením Slobodana Miloševiče v 90. letech

. Lidé přitom už zapomněli, že separatistické hnutí v Kosovu je mnohem starší, započalo dokonce už před Titovou Jugoslávií. Za fašistické albánské okupace Kosova bylo jen do srpna 1941 povražděno na deset tisíc Srbů a dalších 80 až 100 tisíc jich bylo vyhnáno, zatímco zhruba stejný počet Albánců z Albánie bylo „dovezen“, aby obsadili srbskou půdu. Tehdejší albánský premiér Mustafa Kruja v červnu 1942 přijel do Kosova a na setkání s lídry tamních Albánců prohlásil: „Musíme se snažit, aby bylo srbské obyvatelstvo Kosova...aby byla celá oblast očištěna a všichni Srbové, kteří zde žili po staletí jako kolonialisté, byli posláni do koncentračních táborů v Albánii. Srbští osadníci musejí být pozabíjeni.“
Když pak Kosovo v roce 1974 získalo statut autonomní provincie, dostalo se mu prakticky stejných pravomocí, jako republikám jugoslávské federace. Dostalo se jim tím ale zároveň nástrojů k tichému etnickému „čištění“ Kosova od Srbů. Deník New York Times už v červenci 1984, tedy mnoho let před Miloševičovým nástupem k moci, napsal, že „srbský exodus je jedním z největších problémů, s nimiž se musejí úřady v Kosovu potýkat.“
A co se týče snah Albánců odtrhnout se od Jugoslávie, výkonný tajemník kosovské komunistické strany Becir Hoti tvrdí, že „nacionalisté mají dvoubodový program...nejprve chtějí vytvořit etnicky čistou albánskou republiku a pak ji spojit s Albánií a utvořit tak Velkou Albánii.“
Problém je, že myšlenkové pochody za těmito idejemi patří do minulých staletí, nikoli do století jednadvacátého. Kosovská prozatímní vláda se nejspíš bude muset vzdát aspirací na vytvoření monoetnického státu, protože Evropa mezitím vstoupila do další etapy civilizace a Albánie se tomu bude muset přizpůsobit. Nikdo nemůže schovávat své zločinné záměry za propagandu donekonečna – pravda vždy nakonec vyjde najevo. A stejně jako kubánští Američané uznávají zákony země, v níž se usadili, měli by se i Albánci vzdát svých snů o etnicky čisté Velké Albánii a uvědomit si, že mohou vést prosperující životy v rámci Srbska při uznání srbské ústavy a mezinárodního prá­va.
Existuje dialog mezi Srby a umírněnými Albánci, který by nebyl kontrolován albánskou mafií?
UCK zabila několik stovek Albánců, kteří odmítali Srby nenávidět. Tato vojenská strategie ničení mostů mezi národy uspěla –na albánské straně už není prakticky nikdo, kdo by mluvil o míru. Od roku 1999, kdy mezinárodní společenství převzalo nad Kosovem kontrolu, se pro obnovení oněch „mostů“ neudělalo skoro nic. Umírnění Albánci se dodnes bojí extremistů z UCK, která dál existuje, byť nově pod názvem Kosovská policejní služba. Bojí se říct cokoli, co by překročilo hranice násilně vnucených norem chování v Kosovu.
Byly vztahy mezi Albánci a jejich sousedy vždy tak špatné? Během první světové války Albánci Srbům hodně pomohli. Co si myslíte o nynějším mezietnickém napětí na Balkáně – je to problém obyčejných lidí, nebo výsledek vysoké politiky?
Jak už jsem zmínil, albánských etnických čistek proti Srbům bylo už několik, ale jsem přitom pevně přesvědčený, že prostí lidé se o politiku tolik nestarají a jen chtějí žít v míru a pokoji. Mluvil jsem se Srbem z Kosova, který je stále v kontaktu s několika Albánci, a on mi tvrdil, že jim v jihokosovském Prizrenu Srbové chybějí, že město už bez nich není takové, jako dřív. Pro svůj film jsem dělal několik rozhovorů se Srby, přičemž jasně vyplynulo, že protisrbské útoky neprováděli jejich někdejší sousedé, ale spíše extremisté „importovaní“ z jiných částí Kosova, z Albánie nebo i z jiných zemí. Ostatně, tato praxe je známa také ze střetů Albánců s makedonskými bezpečnostními silami z roku 2001 – většina bojovníků tehdy přišla přímo z Kosova a Albánie.
Etnické napětí na Balkáně je pečlivě vytvářeno těmi, kdo mají přímý zájem, aby národy žily odděleně. Každý národ na Balkáně se tak musí naučit zavřít oči, ucpat si uši a zavřít pusu, když jim někdo začne vykládat lži o tom, jak jim nenávist pomůže k blahobytu.
Kdo je za kosovskou tragédii zodpovědný? Miloševič, Clinton, Jelcin, Jan Pavel II., bůh...?
Zodpovědni jsou ti samí, kteří tahají za nitky všech konfliktů na Balkáně. Politici jsou jen tváře, které vám z obrazovky televize předkládají už zformulované lži. Za vytvořením takového zmatku na Balkáně přitom nebyl nacionalismus, ale peníze. Předpokládám, že všichni hlavní hráči balkánské tragédie dostali svůj podíl, zatímco nevinní lidé trpěli a umírali, a v Kosovu se tak děje dodnes.
Jaké „peníze“ máte na mysli? Mluvíte o značném surovinovém bohatství Kosova? Obchodu s drogami či ilegálním obchodu s lidskými orgány? Nebo o ovládnutí případných tranzitních tras pro přepravu plynu do Evropy?
Mluvím o tom všem. NATO uzavřelo nezdravý „vzájemně výhodný sňatek“ s kosovskou mafií. Stali se z nich „bojovníci za svobodu“, zatímco drogy pomohly Washingtonu a Bonnu financovat kosovský konflikt vedený s jediným cílem – destabilizovat bělehradskou vládu a ekonomicky kolonizovat Balkán. Nikde jsem ještě neviděl tolik benzinových pump na kilometr vyasfaltované silnice – koluje tam vtip na reklamu lákající do Kosova: „Vítejte v Kosovu, vaše auto už je tady!“ – stejně jako nesčetné množství skladišť zahraničních firem a investičních projektů.
Je vcelku očividné, že NATO financovalo albánské povstání a vyvolalo celý konflikt ve snaze stát se rozhodující silou na Balkáně. K tomu využili UCK, která má styky s mafií schopnou financovat vojenské akce proti jugoslávským bezpečnostním silám. Jakmile byla válka vítězně dobojována, NATO předáky UCK – a každý z nich má záznam v trestním rejstříku a byl na seznamu hledaných Interpolu – uvedlo do funkcí vůdců Kosova, což je velmi výhodně, protože tito lidé teď musejí NATO poslouchat. Pokud by se vzepřeli, bylo by velmi snadné předat je mezinárodnímu tribunálu. Západ tímto způsobem může vcelku lehce pokračovat ve své agendě. Pro Západ je Kosovo ve skutečnosti hlavně byznys.
Jak vnímáte snahu UNESCO kodifikovat náboženské památky v Kosovu jako čistě kosovské, tedy jako součást albánského kulturního dědictví?
Když ukradnete auto, nejprve mu vyměníte poznávací značku a nastříkáte ho jinou barvou. Přesto je to ale stále ukradené auto. Neexistuje na světě čestný historik, který by popřel, že Kosovo bylo historicky srbským územím. A jedním z důkazů jsou právě kostely a kláštery. Označovat je za součást albánského nebo dokonce „kosovského“ kulturního dědictví je laciný trik. Albánci od roku 1999 zničili na sto padesát pravoslavných kostelů a

klášterů. Pokud by byly albánské, proč by to dělali? To prostě odporuje logice. OSN neuznalo Kosovo jako zemi a UNESCO by se s tím mělo vyrovnat.

Všechny snahy umožnit uprchlíkům návrat do jejich domovů selhaly a zdá se, že Srbové jsou jediní, komu to vadí. Myslíte si, že se budou moci Srbové vrátit do Kosova a dalších částí bývalé Jugoslávie?
Srbové se chtějí vrátit domů za podmínky, že jim bude zaručeno, že tam budou moci žít v míru a pokoji. Ve svém filmu jsem mluvil s rodinou Nikoličových z města Uroševace, kteří nyní žijí v Kosovu na řecké vojenské základně. Jsou tam už od roku 2004, kdy na ně zaútočili albánští extremisté a kdy je zachránili američtí vojáci. Ze základny nechtějí odejít, dokud jim nebude vrácen jejich dům.
Na srbském spojení s rodnou hroudou je cosi duchovního, co nelze jen tak snadno vysvětlit. O návratu domů sní i mnozí uprchlíci z jiných částí bývalé Jugoslávie, i když většina z nich už nemá domy, do nichž by se vrátila. Ve skrytu duše doufám, že během příští dekády státy a teritoria, jejichž vůdci ve snaze dosažení svých cílů uplatňovali etnické čistky, otevřou novou kapitolu a vytvoří prostředí, v němž by se klidně žilo různým etnikům.
Vaše jméno zní spíš makedonsky nebo bulharsky než srbsky. Je to jen náhoda?
Ve skutečnosti moje příjmení pochází z polského městečka Mała Góra. V 17. století bojoval voják právě odtud pod velením Jana III. Sobieského proti Turkům v bitvě u Senty a pak se rozhodl, že zůstane v Subotici, což je dnes srbská provincie Vojvodina a moje rodiště. Ačkoli během století etnická skladba mých předků začala převažovat směrem k místní populaci a já osobně se považuju za Srba, Vojvodina je dnes tou etnicky nejpestřejší oblastí Balkánu, kde má každý právo svobodně vyjadřovat svou identitu a není kvůli ní diskriminovaný. Jsem velmi hrdý, že je Vojvodina součástí Srbska.
Popsal byste svou cestu z válkou zmítaného Balkánu do Kanady?
Obyvatelé Balkánu byli vždy velmocemi snadno zmanipulovatelní k prosazování jejich zájmů, aniž by velmocím přitom nějak záleželo na zájmech obyčejných lidí, kteří tam žijí. Krvavé války z devadesátých let zanechaly ve všech republikách bývalé Jugoslávie, snad s výjimkou Slovinska, temné dědictví, které se týká také možnosti vzdělání nebo životní úrovně. Srbské diplomy mimo Srbsko nikde příliš neuznávají, nezaměstnanost v Srbsku dosahuje 14 procent, a tak možnost studovat v zahraničí zůstává jednou z mála šancí na změnu. Koncem devadesátých let jsem si zažádal o kanadské přistěhovalecké vízum a v roce 2005 jsem tam odjel. Považuju to za nejlepší rozhodnutí, jaké jsem v životě učinil.
Budeme mít v České republice příležitost shlédnout váš film? Plánujete, že byste ho poslal na některý ze zdejších festivalů?
Můj snímek už získal Stříbrnou palmu na mezinárodním filmovém festivalu v Mexiku, cenu za nejlepší film na festivalu dokumentů v kanadském Vancouveru i na festivalu v Sarajevu, a nyní tak účast na dalších festivalech v plánu nemám. Přesto si ale myslím, že Češi by mohli mít o film velký zájem, protože česká vláda uznala Kosovo navzdory přání většiny obyvate
l a můj film je názornou ukázkou toho, jak mohou dezinformovaní lidé činit závažná rozhodnutí s dalekosáhlými dopady.

Autor: Michal Werdan | úterý 16.6.2009 20:01 | karma článku: 28.26 | přečteno: 2260x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 7.91 | Přečteno: 101 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 516 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 518 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 469 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3207
Budu psát o věcech co mi vadí... Lidé, kteří jsou opravdu velmi divní se mohou dostat do významných pozic a mohou mít i značný vliv na dějiny. G. W. Bush

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...