Výročí jedné zrady

Deklarace o ukradení Kosova, nedělitelného území Srbska, je dalším hrubým pošlapáním historických skutečností, mezinárodních práv a úmluv, kolikáte již v řadě jiných, jehož důsledky se neprojeví jen na Balkáně, ale za velmi krátký čas i v našich domovech. V nasílené podobě.

Jednání české vlády v tomto ostře kontrastuje s postoji Slovenska, které je taktéž členem EU a NATO a se kterým nás spojuje podobná historická zkušenost, které však Kosovo neuznalo a svým hlasem podpořilo, aby legalitu odtržení posoudila nezávislá soudní instance. Výsledek jednání Mezinárodního soudního dvora lze očekávat za několik málo let.  S největší pravděpodobností bude znám v době funkčního období vlády, která vzejde z podzimních voleb. Několik států světa prohlásilo, že v případě, že Mezinárodní soudní dvůr označí kosovské vyhlášení nezávislosti za nelegální, budou své uznání Kosova revokovat. Explicitně se tak vyjádřila Costa Rica. Touto cestou by se měla vydat i budoucí Vláda České republiky.

Duch nejhorších praktik diplomacie 19. století znovu ožívá: za zavřenými dveřmi připravuje skupina úředníků a politiků rozbití Srbska. Ve snaze vyhnout se odpovědnosti před veřejnost předstírají, že odtržení Kosova je živelný proces. Ve skutečnosti vše postupuje podle připraveného scénáře. Koncem prosince upozornil americký deník International Herald Tribune, že 28. ledna by měla Rada mistrů Evropské unie rozhodnout o vyslání mise do Kosova, čímž by měl být nastartován proces mezinárodního uznávání separatistické vlády v Prištině. Následovat by mělo uznání ze strany USA, vybraných států Evropské unie a 56 členů Organizace islámské konference.

To vše se děje proti vůli Republiky Srbsko.

Přitom Kosovo podle všech platných norem mezinárodního práva, ale i rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 či Helsinského závěrečného aktu, je součástí Srbska. V době, kdy celý svět volá o nesmlouvavém boji proti terorismu, jsou k prosazování nezávislosti Kosova používány výhrůžky, že dojde k obnovení násilí na Balkáně - a zmínění úředníci a činitelé místo aby vydíráni čelili, sami jej podněcují.

Bělehrad pouze požádal Mezinárodní soudní dvůr o přezkoumání legálnosti albánského vyhlášení nezávislosti. Soudní řízení začalo minulý týden, ale „Kosované“ jsou přesvědčeni, že se kauza vyvine v jejich prospěch. Jejich delegace je vedena britským právníkem vyzbrojeným přátelskými dopisy z USA a údajně z množství dalších zemí. Albánská média také oznámila, že většina soudců v kauze pochází ze zemí, které Kosovo uznaly. Vypadá to, že dokonce i tato slabá srbská iniciativa může ve skutečnosti selhat a poskytnout tak albánským separatistům pozlátko legitimity, které nemůžou nabídnout ani bomby NATO, ani „volby“ OSN.

Narození Kristovo - freska ze 14. století, monastýr Vysoke Decani (25.12.2005) Ukázka kulturního a historického významu architektoniské památky, na kterou kosovští Albánci zaútočili zápalnými lahvemi a výbušninami. Takovéto kulturní skvosty extrémisté z řad kosovských Albánců ničí... A západní kulturní svět tomuto barbarství mlčky přihlíží.

Nejnovější příběh BBC

Jednoho by napadlo, že tohle je ta nejhorší doba pro odhalení krutostí UCK na denní světlo. Přesto to ale bylo rádio BBC, které vysílalo 9.dubna zprávu investigativního novináře Michaela Montgomeryho, ve které 8 bývalých členů UCK svědčí o zajateckých táborech v Albánii, kde byli zajatí Srbové (a někteří Albánci) drženi, mučeni a rozřezáni na orgány. Ten samý večer běžel v pořadu BBC Newsnight 12 minutový TV šot korespondenta Nicka Thorpa s informacemi o Montgomeryho výzkumu.

Ještě zajímavější je skutečnost, že Montgomeryho nálezy zveřejnil také Balkan Insight, projekt založený v Londýně sídlícím institutem IWPR, který byl hlavní přísadou v balkánské propagandistické polévce v roce 1999.

Jak vysvětlil Montgomery, svědčící členové UCK byli pronásledováni krutostmi, jejichž byli v táborech svědky. Stále věří v albánskou věc, ale jsou rozhořčeni z jednání velitelů, kteří nařídili a umožnili zvěrstva, dnes drží silné pozice a chovají se stejně krutě k partnerským Albáncům. Dnes, když se „nezávislost“ Kosova zdá jako uzavřený obchod, jsou přesvědčeni, že přinesení těchto důkazů neohrozí jejich věc, ale spíše pomůže „budování skutečného státu“.

Horor a překrucování

Během náporu NATO se britská média držela oficiální linie daleko dychtivěji než americká. Zpravodaj BBC na velitelství NATO Mark Laity dokonce po válce rezignoval, aby mohl přijmout práci u neblaze proslulého Jamie Shea. Ti, kteří si myslí, že BBC po odhaleních Montgomeryho nějak otočí, budou pravděpodobně přesto zklamáni.

Thorpeho TV šot v pořadu Newsnight opakoval všechny podstatné body propagandy hlavního proudu. Srbové utlačovali albánské „bojovníky za svobodu,“ zabíjeli civilisty; NATO „zasáhlo“ na záchranu 800.000 uprchlíků; Albánci přistoupili k „odplatě“. Jakmile Thorpe připravil kontext, zvěrstva UCK vypadala už jen jak nešťastné excesy. Online prezentace šotu šla ještě dál:

„Dále se 1.500 kosovských Albánců stále pohřešuje od doby války, kdy srbské bezpečnostní síly provedly mnoho dobře zdokumentovaných krutostí proti většinové albánské populaci…Bojovníci UCK se také provinili vážným porušením lidských práv.“ (důraz dodán)

Jinými slovy, na nová odhalení by se nemělo nahlížet jako na napadení oficiálně přijatého příběhu (zlí Srbové a hodní Albánci), ale pouze jako na vroubek v albánské povaze. Nevadí, že UCK byli vlastně teroristé, kteří zavraždili stovky Albánců kromě Srbů a dalších, anebo že držet zajaté lidi kvůli odběru orgánů nemá nic společného s lidstvím.

Přišlo to z ICTY

Po celé roky se nic nevědělo o zmizelých Srbech z Kosova během a po válce NATO/UCK. Byla to Carle De Ponte, bývalá hlavní žalobkyně ICTY, která první přišla s příběhem o sběru orgánů ve své monografii „Lov“. Švýcarská diplomatka Del Ponte byla poté napomenuta její vládou a ICTY kolem celé záležitosti udržoval zeď mlčení. Montgomeryho zpráva a Thorpeův šot odhalují proč: ICTY zničil důkazy shromážděné vyšetřovateli v místech severní Albánie a Kosova.

Možná odcházející Del Ponte začala věřit, že tribunál opravdu existoval kvůli stíhání všech válečných zločinců, což je v protikladu s jeho konáním, kdy obviňoval Srby a Srbsko ze všeho co se od doku 1991 na Balkáně stalo. Jistě nebyla moc potěšená, když OSN sabotovala procesy se členy UCK obviněných z krutostí proti Srbům, a zajišťujíc propuštění lidi jako Ramush Haradinaj, poté co svědci proti nim utrpěli fatální „nehody“.

Italští vojáci hlídají Srbská svatá místa Otázkou je, jestli budou tito vojáci na svých místech, až albánský dav opět vezme zápalné lahve a vypraví se sem, aby tato křesťanská posvátná místa vyhladil z povrchu kosovské země...

Interiér znesvěceného a vypáleného monastýrského chrámu v Devici - albánské graffiti načmárané všude po klášteru v březnu 2004

Vliv

Má snad sloužit odhalení zvěrstev UCK k posílení nějakého druhu vlivu impéria nad „kosovskou vládou“, vlivu, který zmizel minulý rok po „vyhlášení nezávislosti“? Podobný přístup byl použit vůči Chorvatsku, bývalého „psa ze skládky“ v bosenské válce. I když Washington vyzbrojil a vyškolil chorvatské vojáky v rozporu s embargem OSN, což v roce 1995 kulminovalo etnickým vyčištěním země od Srbů, ICTY stíhal jen několik chorvatských generálů za „porušení lidských práv“.

Ono vysvětlení je pravděpodobnější nežli to, že by impérium nějak změnilo názor a zanechalo své albánské „spojence“ napospas realitě.

Po odhalení BBC bývalý představitel britského velvyslanectví v Bělehradě James Dancer rozumně argumentuje ve svém dopise novinám Financial Times: „Kosovo by mělo zvažovat, že nezávislost je prozatímní: diplomatické uznání může být staženo stejně rychle, jako bylo poskytnuto.“ Šance, že k něčemu takovému skutečně dochází, je nicméně stejně pravděpodobná jako ta, že USA odtáhnou z Iráku a učiní veřejnou omluvu za klamání světa ohledně zbraní hromadného ničení. Anebo, že odtáhnou z Balkánu s přiznáním, že oficiální pravda o tom co se stalo od roku 1991 byla vyrobena s úkladným zlým úmyslem.

  Jeden srbský spisovatel před několika lety jen napůl žertem vznesl otázku: „Jak malé by se Srbsko mělo stát, aby už nebylo považováno za příliš velké?“ Západní propaganda poslední dvě desetiletí omílá „Velké Srbsko“ coby tajný cíl spiknutí kolem Slobodana Miloševiče. I celý Miloševičův případ u inkvizice v Haagu byl postaven na tomto mýtu. Nepřekvapí, že ho Miloševič v soudním sále rozmetal na kusy a jen jeho nevysvětlená smrt ještě před koncem procesu uchránila inkvizitory před ještě větší ostudou.
Mýtus o „Velkém Srbsku“ tak přežil a s ním i posedlost vyřešit „srbskou otázku“ zmenšením Srbska do hranic z roku 1878.
V dubnu 2007 německý velvyslanec v Bělehradě Andreas Zobel zkoušel nezávislost Kosova zdůvodnit tím, že pokud by tato otázka zůstala nedořešena, mohlo by Srbsko dojít až k separatismu ve Vojvodině. Kosovo, tvrdil Zogel, se stalo součástí Srbska teprve v roce 1912, a Vojvodina až v roce 1918. Pokud by Srbsko bylo destabilizováno, „Maďarsko by mohlo vznést nároky na Vojvodinu. „To není hrozba, jen analýza,“ dodal. Zobela nevypověděli, Bělehrad se omezil jen na zaslání protestní nóty do Berlína a někteří vládní a opoziční činitelé se vybouřili v médiích.
Poslední události ale navozují otázku, do jaké míry byla Zobelova slova jen chybou v úsudku, nebo zda náhodou nebyla záměrným naznačením věcí příštích.

A komupak to pan kníže straní?:

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/133403-vudci-kosovskych-albancu-jsou-spojovani-s-mafiemi.html

www.kosovoonline.cz