Nestává se často, aby se nová státnost zrodila spuštěnými kalhotami, byť by šlo o trenky prezidenta USA a maňáskové divadlo před ruměncem jeho stážistky uzřel celý širý svět. Nestává se, aby americkému prezidentovi ukradli hodinky v přímém televizním přenosu, byť by šel jen na náměstí pozdravit albánské přátele, s nimiž se tak vřele nadchnul pro společnou věc. I taková dovedou být ale vítězství demokracie.
George Bush junior z toho vyvázl ještě lacino, ačkoli měl ke svému časoměru vřelý vztah a celá příhoda ho trochu zklamala. Co naplat. I tak velký pán musí přinést oběť ve jménu vyšších cílů. A nebyl jediný, kdo něco dal. Na Velkou Albánii jsme přispěli všichni, někdo více, někdo méně, což vytváří iluzi demokratického řešení.
Zdaleka nejštědřejším dárcem na obětní oltář republiky Kosova se stal pan Topolánek. Útěk českých ministrů do Teplic, kde za záhadných okolností došlo k aktu uznání (osm ministrů bylo původně proti), byl zoufalý čin, jež odstartoval sérii neštěstí tohoto politika. Premiér daroval Kosovu to nejcennější – pád v očích svého prezidenta, ignoraci vlastních straníků a absolutní nezájem o vůli voliče. Možná se měl pan premiér v těchto záležitostech více učit od Václava Havla. Ten není tak velkorysý a svoji srbofobii vykutáleně distribuuje skrze narychlo zbudované politické subjekty – ODA, Tošovského vláda, Unie svobody, Zelení, které vykonají potřebná rozhodnutí a beze stopy zmizí. Naproti tomu Topolánek spáchal harakiri na těle vlastní strany, jen aby prosadil vůli dožívající Bushovy administrativy – Kosovo a radar. Možná teď stejným způsobem zmizí také ODS.
http://werdan.blog.idnes.cz/c/33196/Kdo-pak-asi-vladne-teto-zemi.html
Je škoda, že se něčeho takového musel dožít Václav Klaus, člověk, který přes veškerá negativa postavil svoji stranu na sebevědomé zahraniční politice – vůči Německu, EU a tu a tam i Rusku či USA. Tudíž se stal rychle postradatelným a podzim své politické kariéry stráví ve vyhnanství opozice. Na rozdíl od Havla, který byl v jugoslávské krizi vlastně jen externím mluvčím a emisarem Bílého domu a ve svém úřadě se udržel déle než Slobodan Miloševič. Podobně jako před časem pánové Pilip a Ruml, také Topolánek vyřídil svoji stranu i celou českou pravici na dobu neurčitou.
Člověk se ale musí divit, proč proboha? Co by se stalo tak strašného, kdyby česká vláda odmítla uznat kosovský stát, jako třeba Slovensko? Vždyť jediné, co nám z Kosova hrozí, je přiškrcení dodávek heroinu. Co by se stalo, kdyby vláda řekla prosté ne radarové základně? Mirek by se stal oslavovaným hrdinou a mohl vládnout léta, ale to zřejmě není jeho priorita. Naproti tomu lidi ubezpečil, že vůle mocnějšího spojence je zákon, o kterém se nediskutuje. Poupravil tak dosavadní chápání fungování demokracie, což v historickém kontextu vyvolává bolavá traumata. Zrušení vízové povinnosti s USA je jen chabým flastrem na tak strašnou ránu, jelikož lidí (voličů) cestujících do zamoří je ještě méně než těch závislých na opiátech. Vážně vám (nám) to všechno stálo za to? Vypadá to, že asi ano.
Je tu však mnohem důležitější záhada – co žene americké jestřáby, aby kroužili kolem krajů tak malebných a zapadlých jako jsou Kosovo nebo Brdy? Jistě to není zbytečná námaha, vzhledem k tomu jak urputná je to snaha. Tady i tam jde vlastně o totéž – pobyt amerických vojsk na místech, kde je nechtějí. Na Balkáně jsou tyto motivy mnohem zřetelnější. Maličké Kosovo na strategicky velmi výhodné pozici drží v šachu všechny země regionu, protože má zaručenou beztrestnost a volný pohyb svých gerilových jednotek. Tito „správní hoši“ jsou připravení nabančit kdykoli a komukoli neposlušnému vůle strýčka Sama. Tak jako v okolí obce Bujanovac na jihu Srbska nebo u Gostivaru v Makedonii. Kdyby se to snad někomu nelíbilo, odsoudí ho tisk i haagský katan. Jako příslušníky makedonské policie, kteří si dovolili „naše hrdiny“ zahnat do úzkých, takže pro ně museli Američané přijet autobusy a odvézt je z bojiště. Může dojít k záhadným úmrtím, jako třeba v případě makedonského prezidenta Trajkovského. Můžou propuknout rozsáhlé lesní požáry, jako v severním Řecku, či rovnou sociální nepokoje. Kosovo a jeho předsunuté hlídky v okolních státech se stávají Izraelem Evropy.
Spojené státy, navzdory všem proklamacím o rovnosti a spravedlnosti, ve skutečnosti budují ve východní Evropě silnou armádu. Obří základna Bond Steel u Prištiny, nové „kempy“ USA v Bulharsku a Rumunsku, dočasný pobyt v Makedonii, plus přítomnost v Černém moři a na Kavkaze nejsou náhodné jevy. Nějaký šťoural by možná mohl říci, že radarové zařízení v Brdech má chránit tato vojska, nikoli nedůležité obyvatele v hostujících zemích. Ale proti komu jsou tyto masivní vojenské prostředky namířeny?
Ve Spojených státech, kde lidé zeměpis moc neznají, vystačil Bush s prostým vysvětlením, že je to proti Íránu, radar v Brdech má dokonce uhlídat Kimovu KLDR. Mimo USA vzbuzuje taková argumentace veliké rozpaky a chlácholení, že je vše myšleno tak strašně dobře, nikoho neuklidnilo. Naopak.
Když Američané myslí něco dobře, stanou se strašné věci. Hlasitá hesla jako multietnické Kosovo, zbraně hromadného ničení schované někde v Iráku, či export demokracie do Afghánistánu byly od začátku průhledné nepravdy, vykřičené sdělovacími prostředky, aby zmizely jak pára nad hrncem. Stejně tak dopadly i zásadní sliby americké administrativy o nešíření NATO k Rusku nebo neměnnosti hranic na Balkáně (Daytonské dohody). Řečeno selským jazykem, slovo amerického prezidenta má dnes hodnotu hromádky myších hovínek. A věří mu leda blázen.
Některá prohlášení však musíme brát smrtelně vážně. Třeba skutečnost, že všechna americká plavidla v oblasti Černého moře musejí mít uzavřené tzv. „válečné pojištění“ pro první čtvrtletí roku 2009, což někteří analytici tlumočí tak, že další válku v této oblasti můžeme očekávat do jara.
A pokud porovnáme "záludnosti" a některá vyjádření k světu toho -největšího-prezidenta světa s tím naším(vaším),tak ten "egoista" a "ješita" V.K. je jen slabý odvar.
A z jeho názorů si jistě každý vybere,co mu dobré jest.
