Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tragické události v Jugoslávii

2. 10. 2008 12:25:41
Tisícovky nových sil NATO zaujímají pozice po celé provincii spravované OSN, kde už každé město trpí násilím, žhářstvím a střelbou. Velitel vojsk NATO v Evropě admirál Gregory Johnson prohlásil, že násilí "zjevně přerostlo na úroveň etických čistek". Žádá zastavit "násilnické gangy, loupeže a kriminální činy". Tlupy etinckých Albánců doposava vyloupily několik celých vesnic a byty opuštěné srbskými občany. Ohněm bylo zničeno 110 domů. Pokračující násilí je důsledkem rozdělení, které staví na různé póly: jednak etické Albánce - hlavně muslimy - domáhající se nezávislosti na Srbsku, a pak pravoslavné Srby - kosovskou menšinu, která považuje provincii za svou dávnou rodnou vlast.

Celoplošné sdělovací prostředky, jak bylo řečeno, hrály v tomto konfliktu nezástupnou roli. Jejich úkol spočíval ve vytvoření jakéhosi právního rámce válce na Balkáně, díky němuž měly „osvícené" státy (USA, Velká Británie, státy NATO ) morální povinnost zasáhnout vojenskou silou, a zničit tak zlo (Srbskou republiku). Volně přeloženo: Srbsko mělo být rozdrceno mamutím vojenským komplexem, který nemá v dějinách obdoby, za zločin, jenž spočíval v odmítnutí západního politického a ekonomického jha, na rozdíl od dalších zemí bývalé Jugoslávie.

Je navýsost nutné zdůraznit, že tento konflikt má hluboké kořeny jdoucí hluboko do historie a bylo by nespravedlivé rozdělit bojující strany na dobré a zlé. Srbská vojska spáchala během této války mnoho zvěrstev a předáci Srbské republiky zodpovědní za spáchání válečných zločinů museli být potrestáni, avšak role západního společenství by neměla být vykreslována jako vykupitelská, bažící po nastolení příměří v tomto nešťastném regionu. Ale jako cynická role, jejíž pravým záměrem bylo zde strategicky a ekonomicky zakotvit, nikoliv spasit válkou stíhané civilisty.

Lebky srbskych mucedniku
Pamětní krypta, kde byly umístěny ostatky srbských mučedníků vyzdvižených v r. 1991 ze země (z hromadného hrobu v Hercegovině v okolí Livna). V zemi byli od doby, kdy je zavraždili chorvatští Ustašovci za druhé světové války. Vyhozeno do povětří dynamitem r. 1992. Více o tom zde.

Nebyl to zdaleka jen Srb, který páchal zločiny proti lidskosti, ale také další strany válečného sporu. Chorvatská vláda si potěšena mnula ruce, když byla pozornost celého světa obrácena na exhibici srbských zvěrstev, z důvodů navýsost logických; neboť se tak odváděla pozornost od jejích válečných zločinů.

Masmédia, například, se v roce 1991 exkluzivně soustředila na osvobození chorvatského města Vukovar jugoslávskou armádou, avšak úplně ignorovala masakry, předcházející osvobození Vukovaru, kdy byly Chorvatskou národní gardou pobity stovky Srbů. Značná pozornost byla také věnována srbským zajateckým táborům, například táboru Omarska, ale o to méně se vědělo o muslimských a chorvatských zajateckých centrech v Celebrici, Tarcinu, Livnu a jinde, kde životní podmínky vězněných nebyly o nic lepší než v srbských táborech. Bosenští muslimové došli tak daleko, že měli žaludek na vraždění vlastních lidí a svádění toho na Srby, aby přišla kýžená pomoc NATO pro boj s nimi. Je těžké uvěřit tomuto tvrzení, avšak pozdější vyšetření OSN hrůznou skutečnost potvrdilo.
Zdroj.: www.zmag.org Herman E,S.: Human Rights Watch in Service to the War Party

V roce 1995, v době, kdy se odehrála srebrenická tragédie, bylo chorvatskými silami za aktivní pomoci Clintonovy administrativy z chorvatské Krajiny vypuzeno 250.000 etnických Srbů. Odhaduje se, že během této akce, nazvané „Operation Storm" (Operace Bouře), mohlo být chorvatskými jednotkami povražděno víc srbských civilistů než bosenských muslimských civilistů v Srebrenici, zlikvidovaných Srby. Zabity byly téměř čtyři stovky žen a dětí. Celková bilance etnické čistky v Krajině stála životy více než tisíce nevinných civilistů.
Zdroj: www.zmag.org Herman E, S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party

 

Bez ohledu na embargo vyhlášené OSN neutrální Rakousko v 90. letech vyzbrojovalo Chorvatsko. "V době embarga jsme spolupracovali s řadou zemí. Také s rakouskými firmami jako Steyr a Hirtenberger," řekl týdeníku News bývalý chorvatský náměstek ministra obrany, generál Vladimir Zagorec, přítel někdejšího chorvatského prezidenta Franja Tudjmana.

"Také Rakousko pomáhalo Chorvatsku k nezávislosti. Chorvatská armáda používala například odstřelovačku SSG 69 od Steyera s municí Hirtenberger z rakouské produkce," řekl Zagorec s tím, že má k dispozici dokumenty o dodávkách.

"Snadno bychom mohli případ rekonstruovat. Zbraně, jejich sériová čísla, kudy šly toky peněz. Otázkou jen zůstává, zda o něco takového mají Chorvatsko a dotyčné země zájem," dodal generál, který žije od roku 2000 v Rakousku, kam se uchýlil, neboť v Chorvatsku mu hrozí stíhání za miliónové zpronevěry. Vídeňský vrchní soud rozhodl o jeho vydání do vlasti.

Firma Steyr-Mannlicher i rakouské ministerstvo vnitra generálovo vyjádření popřely.

Chorvatští Ustašovci :



Vojenský zásah NATO
Oficiální údaje hovoří, že v roce 1998 bylo Srby z domovů vyhnáno 450.000 kosovských Albánců a téměř dva tisíce byly zabity. Nezávislá vyšetřování, uskutečněné před několika lety britskou parlamentní komisí a organizací OBSE, vnesla jasno do dění v Kosovu v letech 1998 až 99. Podle prohlášení NATO zde bylo v tomto období povražděno 2000 lidí. Tato skutečnost měla být záminkou a oním spouštěcím mechanismem vojenského zásahu proti Srbské republice. Avšak britská parlamentní komise a OBSE zveřejnily šokující zprávu, že z oněch 2000 zabitých, přičítaných na vrub Srbům, zavraždila 1500 osob Kosovská osvobozenecká armáda (UCK-KLA) s pomocí USA, aby vyprovokovala srbskou armádu (BSA) k odvetě. Ta pozabíjela 500 osob. Monitoring OBSE v reakci na víření válečných bubnů NATO podal zprávu, že v kosovském regionu téměř tři měsíce před zahájením bombardování nedocházelo k výrazným násilnostem, jež by tento akt ospravedlnily.
Zdroj: www.nato.org
Zdroj : www.chomsky.org
Zdroj: www.wikipedia.org

 

Srbové například podali rezoluci, která by opravňovala operace OBSE a OSN v zemi, a navrch požadavek plné autonomie pro Kosovo. Zamítnuto. Srbští disidenti, jednoznační Miloševovičovi odpůrci, rovněž dávali přednost diplomacii. Ignorováno. John Grey, profesor z London School of Economics, kategoricky zamítal bombardování a upřednostňoval pozemní operace a s ním i další západní vědci a intelektuálové. Nevyslyšeno. Měsíce před útokem byly Spojené státy soustavně varovány před možným katastrofickým scénářem, ke kterému by mohlo dojít při masivním bombardování, vojenskými experty z USA i samotného NATO. Smeteno.
Zdroj: www.bbc.org
Zdroj: www.guardian.org

NATO při akci použilo zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (tříštivé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný (BBC tehdy uveřejnila zprávu o tom, že v regionu díky radioaktivnímu spadu smrtelně onemocní rakovinou až 10.000 lidí). Až 60% cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie; zkáza byla dokonána v podobě humanitárního kolapsu i ekologické havárie. Tento akt byl vážným porušením mezinárodního práva i Charty OSN. O život přišlo až 1.500 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno (srbský odhad uvádí 1.800 obětí). 6. června byla se Srbskem podepsána „mírová smlouva", což v reálu znamenalo okupaci Kosova silami NATO, o níž se bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan vyjádřil, že „je hrozbou pro mezinárodní bezpečnostní situaci."
Zdroj: www.bbc.org
Zdroj: www.independent.org
Zdroj: www.wikipedia.org
Zdroj: www.zmag.org , Herman E,S,.: Human Rights Watch in Service to the War Party


Bělehradští studenti protestují proti organizovanému masovému terorismu kosovských albánských extrémistů proti kosovským Srbům a nejvzácnějším svatým místům. MADRID = KOSOVO.

Jan Oberg, zakladatel švédské nadace Transnational Foundation, ve své analýze prosazovaného textu mírové dohody ze 17. března 1999 mj. upozorňuje, že dokument má samosprávnému Kosovu umožnit ovlivňovat politiku Jugoslávské svazové republiky (JSR), zatímco JSR má být zbavena možnosti ovlivňovat vnitřní záležitosti Kosova, že rozhodnutí Nejvyššího soudu Kosova mají být závazná pro orgány JSR, že dokument nedává JSR žádné záruky zrušení uvalených sankcí nebo řešení situace 650,000 uprchlíků na jejím území. Podle Oberga dohoda staví suverénní Jugoslávii na stejnou právní úroveň jako samozvané, právně neexistující Kosovo, reprezentované Kosovskou osvobozeneckou armádou, přičemž veškeré závazky z ní vyplývající jsou fakticky závazné pouze pro JSR, protože na kosovské straně není žádná legální instituce, která by je mohla převzít. Dokument se nijak nezmiňuje o Kosovské osvobozenecké armádě. Má být legislativně nadřazen zákonům JSR, přičemž nejvyšší vojenskou autoritou na území Jugoslávie se stane NATO.

"Počínání mezinárodního společenství ve věci Kosova silně připomíná předehru válek, provázejích osamostatnění Slovinska a Chorvatska. Diplomacie Spojených států tehdy nejdříve zaujala pozici odmítání rozpadu existující Jugoslávie, rychle ale dodávala, že Jugoslávie nesmí použít síly, aby tomuto rozpadu zabránila. Tyto rozporné signály na jedné straně dávaly zelenou Bělehradu, aby vzdoroval rozpadu, na druhé straně podporovaly separatisty v tom, aby nadále realizovali své plány: výsledné zmatky a váhání v jugoslávských ozbrojených silách pak katalyzovaly dezerce důstojníků a vojáků a formování nepravidelných ozbrojených jednotek na etnickém základě. Stejný mechanismus se opakuje v případě Kosova. Mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy oficiálně odmítá nezávislost Kosova, ale odmítá i odzbrojení separatistů, kteří se chovají stále násilničtěji, silou. Tato rozporuplná pozice navenek přijímá suverenitu Bělehradu a zároveň podporuje separatisty v provokování ozbrojených střetů, ze kterých jsou okamžitě a s vervou obviňováni Srbové." (Diana Johnstone, uznávaná americká novinářka a někdejší evropská dopisovatelka časopisu "In These Times")

Pan Bissett říká, že se mělo jednat vážně a rozumně s jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem, ale to se nestalo. Tzv. 'dohoda v Rambouillet' nebyla ve skutečnosti žádnou dohodou nýbrž ultimátem, které bylo dáno Srbům a Albáncům. Byli přivedeni do místnosti, byly jim předány písemnosti a dán příkaz: 'Podepište to!' Jak je známo, obě strany odmítnuly a odešly z místnosti. Tehdy organizátoři konference zašli za Albánci se slovy: 'Nebuďte bláhoví - když dohodu podepíšete, budeme moci začít bombardovat Srby'.

Kosovští "bojovníci za svobodu" jsou financováni organizovaným zločinem. Nelítostné bombardování Bělehradu a Prištiny silami NATO, které globální média přijímají jako humanitární mírovou misi, je daleko víc než porušení mezinárodního práva. Zatímco Slobodan Miloševič je démonizován a zobrazován jako bezcitný diktátor, Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) je podporována coby důstojné národní hnutí bojující za práva etnických Albánců. Pravda je taková, že UCK je vydržována organizovaným zločinem za tiché podpory Spojených států a jejich spojenců. UCK rovněž získala techniku pro elektronické sledování, která jí umožňuje přijímat ze satelitů NATO informace o pohybu jugoslávské armády. Rozsáhlé dodávky zbraní armádě kosovských rebelů jsou zcela v souladu s geopolitickými cíli Západu. Není překvapující, že kolem obchodu se zbraněmi-drogami v Kosovu existuje v mezinárodních médiích "ohlušující mlčení". Základy dnešního osudu Kosova byly vědomě položeny již před podepsáním Daytonské dohody v roce 1995. NATO uzavřelo nezdravý "sňatek z rozumu" s mafií. Na svá místa se dostali "bojovníci za svobodu" a obchod s narkotiky umožnil Washingtonu a Bonnu "financovat válku v Kosovu" s konečným cílem destabilizovat bělehradskou vládu a znovu zkolonizovat Balkán. Výsledkem je zničení celé země. Západní státy, které se účastnily operace NATO tak nesou velké břímě odpovědnosti za smrt civilistů, za zbídačení etnického albánského i srbského obyvatelstva a za utrpení těch, kteří byli v důsledku bombardování brutálně vyhnáni z měst a vesnic v Kosovu. (Celý text M. Chossudovského, profesora ekonomie na univerzitě v kanadské Ottawě je zde.)

 

 

Autor: Michal Werdan | čtvrtek 2.10.2008 12:25 | karma článku: 23.48 | přečteno: 2389x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 494 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 1064 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.01 | Přečteno: 1729 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1164 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3005
Budu psát o věcech co mi vadí... Lidé, kteří jsou opravdu velmi divní se mohou dostat do významných pozic a mohou mít i značný vliv na dějiny. G. W. Bush


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.