Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravda a lež o genocidě ve Srebrenici,ale také důsledky a příčiny

24. 07. 2008 21:36:18
Zatímco Karadžič poputuje spravedlivě do Haagu, Izetbegovič ani Siljadžič ani Tudjman ani Kraljevič souzeni nebyli. Málokdo u nás ví,že Srebenica nebyla jen zlovůle,ale i odplata za Miličský masakr,jižně od Srebenice.A tam se jednalo i o horší zvěrstva.Zatímco váleční zločinci ze Srbska putují do Haagu a jsou pronásledovaní,na bosenské straně klídek a pohoda. Jednostranost a podjatost soudního dvora v Haagu bylo krásně vidět u Haradinaje atd.

Když se z utrpení udělá symbol, který má sloužit k ospravedlnění dalšího utrpení, je těžké vyvracení polopravd a lží.

Srebrenica, ale především utrpení tisíců lidí, se staly ďábelským symbolem. Symbolem černobílým - na jedné straně bosenští muslimové jako ti kladní, na druhé straně pravoslavní Srbové jako krvavé šelmy. To je sprostá manipulace. Je načase říci i českým čtenářům několik pravd.

Pravda první
"Symbol" Srebrenice byl využit ještě dříve, než se stal.

Důkaz – Zpráva generálního tajemníka OSN Report on Srebrenica z roku 1999. Tato zpráva ukazuje, že strategicky použitá myšlenka „srebrenického masakru“ byla v uvažování muslimského prezidenta Aliji Izedbekoviče už v září v roce 1993, na sarajevském setkání se zástupci jeho muslimské strany ze Srebrenice.

Na programu tehdy byla také mírová jednání, kdy srbský návrh výměny Srebrenice a Žepi za území kolem Sarajeva byl odmítnut.

„Delegace myšlence oponovala a téma nebylo dále projednáváno. Někteří členové muslimské delegace potvrdili, že prezident Izetbekovič jim také řekl, že se naučil, že intervence NATO v Bosně a Hercegovině bude možná jedině, kdyby Srbové vpadli do Srebrenice a zabili nejméně 5.000 jeho lidí.“

 

Report of the Secretary-General Pursuant to General Assembly Resolution 53/35 (1998), Section IV, paragraph C.115.

Pravda druhá
Jen těžko může veřejnost vědět, že Srebrenice, popisovaná jako tzv. „bezpečná zóna“, nebyla jen útočištěm pro uprchlíky, ale také muslimskou vojenskou základnou, které velel generál Naser Orič. Srbští vojáci generála Mladiče se rekrutovali především z vesnic okolo Srebrenice, kde žili jejich otcové, matky, ženy a děti. Již v roce 1992 Nasrovi muslimští vojáci zmasakrovali tisíce srbských civilistů. Výpady muslimských jednotek do okolních srbských vesnic pokračovaly. Není od věci říci, že nezřídka v muslimských oddílech bojovali mudžahedíni z muslimských zemí. Myslím, že Američané dnes v Iráku vědí velmi dobře, o jaké bojovníky jde. Museli se ale přesvědčit na vlastní kůži. 3000 mrtvých Američanů a desetitisíce mrtvých Iráčanů jsou svědci masakrů a teroru ve jménu Alláha.

 

7. 10. 2004 Včera stanul před soudem Naser Orič - bývalý velitel muslimských sil ve Srebrenici
BBC/aktuálně 31. 7. 2006: Žaloba žádá pro Oriče tvrdší trest Aktuálně: Fakta o srebrenickém masakru

Pravda třetí
Krátce před bosensko-srbským útokem na Srebrenicu muslimská vojska, umístěna pod ochranou tzv. bezpečné zóny“, podnikla několik vražedných útoků na srbské vesnice v okolí.

Při svědectví před francouzskou parlamentní vyšetřovací komisí ohledně Srebrenice generál Phillippe Morillon - důstojník UNPROFOR, který první volal po obrácení pozornosti na Srebrenicu, uvedl, že byl přesvědčen o tom, že bosensko-srbské jednotky se chytí do „léčky“ („trap“) pokud se rozhodnou dobýt Srebrenicu.

Pravda čtvrtá
Následně při svém svědectví u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu 12. února 2004 zdůraznil, že muslimský velitel ve Srebrenici Naser Orič se zabýval během srbských pravoslavných vánoc útoky, při kterých ničil vesnice a masakroval všechny jejich obyvatele. Toto vyvolalo v regionu neobyčejný stupeň nenávisti, a to hlavně v oblasti Bratunac, která byla celá srbská. Vyvolalo to také bouři odporu i proti humanitární pomoci pro tamější (ve Srebrenici) přítomnou populaci.

 

 

Nikdo na světě nevrátí život tisícům mrtvým bosenským muslimům, nikdo na světě nevrátí život tisícům mrtvým Srbům. Stali se obětí špinavé mocenské hry.

Velmi pochybuji, že se před soud dostanou skuteční viníci. Bohužel tato špinavá hra pokračuje.

 

 

Miličský masakr,jižně od Srebenice :

Na obrázcích vidíte zabité Srbi,dekapitované,upálené ,s uřezanými uši atd. S událostí,které předcházeli Srebenici,která již byla pouze krutou odvetou.

 

 

 

 

 

 


 

 

 


HAAG - Tiskové agentury ještě během čtení rozsudku informovaly o tom, že haagský tribunál žalobu uznal, a Srbsko je tudíž vinno. Později informaci změnily s tím, že tribunál ve skutečnosti Srbsko očistil.

Podle žaloby bělehradská vláda tehdejšího prezidenta Slobodana Miloševiče v rámci své kampaně za vytvoření "Velkého Srbska" podněcovala a zbraněmi a finančně podporovala bosenské Srby k etnické genocidě vůči bosenským Muslimům. Soud měl rozhodnout, zda je Srbsko zodpovědné za vraždění, mučení, znásilňování a vyhánění bosenských Muslimů v letech 1992 - 1995.

Srbsko tvrdí, že akce vedly srbské polovojenské skupiny, a že šlo o konflikt mezi etnickými skupinami. Neexistoval prý záměrný plán vlády zničit celé etnikum.

Válečný konflikt, v němž v letech 1992 - 1995 zahynulo více než 100 000 lidí, způsobil rozpad bývalé Jugoslávie. Bosenští Muslimové a Chorvati požadovali nezávislost na Bělehradu, s čímž nesouhlasili bosenští Srbové.

Bosna předložila svou žalobu v roce 1993. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii označil za genocidu jeden z útoků na bosenské Muslimy - masakr ve Srebrenici v roce 1995. V souvislosti se srebrenickým krveprolitím byli haagským tribunálem odsouzeni dva srbští vojenští velitelé, Radko Mladič a Radovan Karadžič. Oba odsouzení se ukrývají na neznámém místě. Před mezinárodním soudem stanul také bývalý jugoslávský prezident Miloševič, který ale v loni v březnu zemřel v haagském vězení jen pár týdnů před ukončením jeho čtyřletého procesu.

 


V nedávném vývoji zájmu se při návštěvě u umírajícího Izetbegoviče zeptal Bernard Kouchner tohoto muslimského vůdce na koncentrační tábory bosenských Srbů, načež umírající Izetbegovič překvapivě připustil, že tato tvrzení byla nafouknutá za účelem bombardování Srbů organizací NATO. Toto důležité přiznání nebylo vůbec zmíněno v USA, ani v tradičních britských médiích.

Jednu z nejdůležitějších propagandistických lží během 90.let představoval srbský tábor Trnopolje, který navštívili britští reportéři z ITN v srpnu 1992. Tito novináři tam fotografovali Fikreta Alice, ukazujíc ho vyhublého a zdánlivě za plotem koncentračního tábora. Ve skutečnosti byl Fikret Alic v tranzitním táboře, byl to nemocný muž (onemocněl tuberkulózou dlouho před tím, než se dostal do tábora), v žádném případě se nepodobal ostatním v táboře a byl velmi brzy schopen odejít do Švédska. Kromě toho byl plot kolem fotografů a nikoliv kolem foceného muže. Ale tato obrovsky nepoctivá/podvodná fotografie byla uváděna všude na západě jako ukázka srbské „Osvětimi", byla odsouzena vysokými představiteli NATO a pomohla poskytnout mravní základ pro vytvoření ICTY s jasným zaměřením proti Srbům.


První anomálie spojená se Srebrenicí je stabilita čísla 8.000 muslimských obětí v červenci 1995 a 8.000 nyní. Číslo je neustále stejné i přes velmi hrubý počáteční odhad a důkazy o tom, že mnozí, či většina z 5.000 „chybějících" dosáhli muslimského území, nebo byli zabiti při boji a jasné selhání podat pevný fyzický důkaz i přes zjevné úsilí. Ve všech ostatních případech - od atentátů na WTC 9/11, stejně jako celkový počet mrtvých v Bosně, či mrtvých v Kosovu - byly počty mrtvých radikálně zredukovány, když pozdější vyšetřování ukázalo, že původní propagandistická čísla už nemohou být obhajitelná.

10.srpna 1995 vykřikovala Madeleine Albrightová v Radě bezpečnosti OSN, že „více než 13,000 mužů, žen a dětí bylo vyhnáno ze svých domovů" ve Srebrenici). Možná ICTY v případě Krajiny akceptoval komické vyjádření amerického diplomata Richarda Holbrooka, který vyhnání 250.000 tamních Srbů označil jako případ „neúmyslného vyhnání." Zaujatost je nestoudná a do nebe volající; politizace údajného soudního vítězství je extrémní.

V Bosně a Srbsku jsou Srbové vystaveni neustálým atakům, ponižování a jejich vůdci a vojenský personál trestáni, zatímco zločinci mezi bosenskými Muslimy, Chorvaty a silami NATO (Clinton, Blair, Albrightová, Holbrooke) neodpykávají žádné tresty a mohou být dokonce zobrazováni jako vykonavatelé spravedlnosti (Clinton a jiní).


Naser Orić (* 3. března 1967, Potočari, SFR Jugoslávie) proslul zejména jako bosensko-muslimský generál, který se účastnil bojů proti bosenským Srbům a který velel masakrům srbského civilního obyvatelstva v okolí Srebrenice.

Naser Orić byl původně členem zvláštní jugoslávské policejní jednotky a propracoval se až k prezidentu Jugoslávie Slobodanu Miloševićovi. Po vzniku konfliktu v Jugoslávii se stal velitelem polovojenské jednotky, která bojovala proti Srbům a která se později transformovala do pravidelné bosensko-muslimské armády. Koncem roku 1991 převzal velení ve Srebrenici a stal respektovaným velitelem, z něhož měli obavy i bosenskosrbští vojenští velitelé.Od května 1992 jeho jednotky prováděly postupně nájezdy na více než 100 srbských vesnic v okolí Srebrenice, Skelani, Bratunce a Milici, přičemž většiny z nich se Orić účastnil osobně. Docházelo k masakrům, znásilňování a mučení civilního obyvatelstva. Metody byly drastické: bosensko-muslimští ozbrojenci podřezávali zajatce noži, propichovali vidlemi, ukřižovávali, uřezávali jim hlavy, opékali nad ohněm, ubijeli tupými předměty, vytrhávali jim zuby kleštěmi a prováděli další krutá mučení. Dle různých zdrojů bylo zabito zhruba 1000 - 3200 Srbů, téměř 13 tisíc jich bylo nuceno pustit své domovy. Přímým důsledkem těchto zvěrstev se stal srebrenický masakr, před nímž však Naser Orić vedení 28. divize bosensko-muslimské armády opustil.

Naser Orić, který si nechal některá zvěrstva natáčet na video, ukázal jedno z nich novinářům, což se mu později stalo osudným. Bosenský prezident Alija Izetbegović vyznamenal Oriće za jeho vojenskou činnost nejvyšším vojenským vyznamenáním Bosny a Hercegoviny Řádem Zlaté lilie a ten se stal bosenským hrdinou. Orić poté provozoval diskotéku ve městě TuzlaI přesto, že Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii věděl o Orićově minulosti, k jeho zatčení došlo až v dubnu roku 2003. Vrchní žalobkyně OSN Carla del Ponteová žádala pro Oriće 18 let odnětí svobody. Soud proběhl až v roce 2006 a Naser Orić byl odsouzen na 2 roky vězení. Vzhledem k tomu, že si "odseděl" tři roky ve vazbě, byl okamžitě propuštěn. Žalobkyně Carla del Ponteová prohlásila trest dva roky za příliš nízký. 3. července 2008 byl rozsudek zrušen a Orić očištěn s tím, že se obvinění proti němu neprokázala.

Citát: „Srbové mě vzali do vesnice, aby mi ukázali odklízení těl, která byla házena do jámy poblíže vesnice Bratunac. Tohle mě přinutilo pochopit tuto pekelnou situaci krve a pomsty. (...) Osobně jsem se začal obávat nejhoršího, pokud by se bosenským Srbům podařilo vstoupit do enkláv a Srebrenice.“ Generál Phillippe Morillon - důstojník UNPROFOR

  1. Federální komise pro nezvěstné; „Předběžný seznam zabitých a nezvěstných ve Srebrenici“; 2005 [1]
  2. http://www.dw-world.de/dw/article/0,1564,1350407,00.html
  3. http://www.serbianna.com/columns/savich/051.shtml
  4. http://www.serbianna.com/columns/savich/052.shtml
  5. http://www.messin.estranky.cz/clanky/srebrenica/srebrenica04 (český překlad)
  6. Edward S. Herman: The Politics of the Srebrenica Massacre český překlad
  7. Rozsudek ICTY nad Radislavem Krstićem; odstavce 43-46; citace, PDF
  8. Srebrenický masakr příčinou pádu nizozemské vlády, zpráva z 16. dubna 2002 na webu Českého rozhlasu
  9. Prohlášení ICTY: „Cíleným vyhlazením části Bosenské populace se bosensko-srbské jednotky dopustily genocidy (...)“ [2]
  10. http://www.blisty.cz/art/33082.html
  11. http://www.srebrenica-report.com/politics.htm
  12. http://www.globalresearch.ca/index.php?context=viewArticle&code=20051018&articleId=1107
  13. Federal Commission for Missing Persons; "Preliminary List of Missing and Killed in Srebrenica"; 2005[3]The list is discussed here and the identification process here
  14. Massaker von Srebrenica. Weitere Opfer exhumiert, ntv.de-Meldung vom 11. Oktober 2007.
  15. Soud OSN: Srbsko nenese odpovědnost za genocidu v Srebrenici na webu ČT24
  16. http://www.haverford.edu/relg/sells/reports/UNsrebrenicareport.htm
  17. Massaker von Srebrenica. Weitere Opfer exhumiert, ntv.de-Meldung vom 11. Oktober 2007
  18. http://www.srebrenica-report.com/politics.htm
  19. http://www.globalresearch.ca/index.php?context=viewArticle&code=20051018&articleId=1107
  20. http://www.blisty.cz/art/33082.html
  21. http://cs.wikipedia.org/wiki/Srebrenick%C3%BD_masakr


 

 

 

 

Autor: Michal Werdan | čtvrtek 24.7.2008 21:36 | karma článku: 31.21 | přečteno: 11271x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 494 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 1064 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.01 | Přečteno: 1729 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1164 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3005
Budu psát o věcech co mi vadí... Lidé, kteří jsou opravdu velmi divní se mohou dostat do významných pozic a mohou mít i značný vliv na dějiny. G. W. Bush


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.