Než ale začneme, připomeňme si pár přesných dat. 14. prosinec 1995 - Daytonská dohoda ukončuje válku v bývalé Jugoslávii 13. březen 1999 - vstup ČR do NATO. 23. březen 1999 - tedy po 10 dnech našeho členství v NATO začíná vojenská kampaň proti Srbsku. Co jí však předcházelo? Z důvodů co největší úzpory se zde nechci obšírně věnovat byrokratickým experimentům poválečného jugoslávského vládce Tita na principu omezené samosprávy, nicméně tohle a řada dalších restriktivních ekonomických programů mezinárodních finančních institucí vedla k celkovému poklesu hospodářství, ekonomickému rozvratu, zbídačení obyvatelstva a drastickému nárůstu chudoby.
K tomu přičtěme válku v několika dějstvích trvající prakticky celá 90. léta. Tyto faktory samozřejmě u našich horkokrevných bratrů Slovanů vedou k vzrůstající nespokojenosti a tak se nelze divit, že v tomto klimatu bylo stále více mladých lidí hnáno do náručí Kosovské osvobozenecké armády UČK, která vznikla r. 1996. Právě UČK poskytly tajné služby Německa a USA skrytou vojenskou podporu, k čemuž se vrátím níže v podrobném rozpisu, kde dokážu, že nejde o žádnou mou konspirační teorii. Zkorumpované režimy v Bosně a Chorvatsku neměly větší výhrady proti západním investicím, ale Miloševič měl tu smůlu, že se vyprofiloval jako ostře protizápadní.
Západ tedy potřeboval Miloševiče zlikvidovat, pro což se náramně hodila právě UČK. Tedy západní tajné služby podporovaly UČK, k čemuž se přidávaly mafie obchodující s drogami a bílým masem, a v neposlední řadě Islamisté včetně dnes proslulé "záchodové" organizace Al-Kajdá. UČK tedy stupňovala precizně cílené útoky a plánované akce proti Srbům, čímž dosáhla, čeho chtěla, tedy tvrdé odezvy ze strany jugoslávské policie prakticky od 23. června 1998, kdy přilil olej do ohně americký velvyslanec pro Balkán Robert Gebard, když označil UČK jako teroristy. To podnítilo Miloševiče vystupňovat útoky proti UČK, k čemuž se navíc přidaly ještě srbské polovojenské jednotky, které neměly žádnou univerzální kontrolu. 13. října 1998 dalo NATO Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Jakmile uposlechl, UČK obsadila rozsáhlá území a páchala genocidu na Srbech, což v lednu 1999 vyprovokovalo druhou vlnu akcí Miloševičovy jugoslávské armády proti UČK. 6. únor 1999 - zástupci UČK si podávali ruce na francouzském zámečku v Rambouillet s americkou ministryní zahraničí Clintonova týmu Maddelaine Albrightovou, kam byli nuceni přijet i zástupci Srbska.
Na oko kompromisní dohoda, kterou NATO chtělo vnutit Srbům měla ve skutečnosti znamenat ústupky teroristům z UČK, což samozřejmě nemohlo být Srbskem akceptovatelné. Vždyť i sám vůdce George W. Bush každou chvíli tvrdí, že teroristům se neustupuje. Předpokládal se nesouhlas ze strany Srbska, což byla šikovně nastavená past, aby se připravovanému "humanitárnímu" bombardování dodaly kýžené argumenty, že Srbsko nemá zájem o kompromisy.
Syrový obraz humanitárního bombardování mezinárodního demokratického společenství
Lest se podařila výborně, a 23. března 1999 "humanitární" bombardování začíná. Médii jsme byli masírováni, že jde o to zastavit Miloševiče ve tvrdém potírání kosovských Albánců. Ve skutečnosti ale bombardování poskytlo Miloševičovi skvělou záminku, jak z předtím sporadických akcí proti Albáncům v rámci boje proti UČK přejít k systematickému vyvražďování a etnické čistce (operace Koňská podkova) vyhánění sta tisíců kosovských Albánců z Kosova. Toho západní propaganda zase zpětně využívala k ozpravedlňování dalšího "humanitárního" bombardování, bez jakýchkoli důkazů se mluvilo o stovkách tisících mrtvých Albánců. Pravda je však taková, že do konce roku 1999 se nalezlo 2109 mrtvých a u mnohých je pochybnost, zda jde o Albánce. Pět dní po rozmístění vojsk NATO v Kosovu, tedy 17. června 1999 britský ministr zahraničí Geoff Hoon jako první oficiálně vyslovil celkový odhad 10 tisíc mrtvých Albánců. V létě 2000 po ukončení nálezů bylo napočítáno podle údajů ICTY celkem 529 masových hrobů a celkem 2788 mrtvých. Mezinárodní červený kříž uvádí celkem 2047 zmyzelých osob - cca 500 Srbů, 1300 Albánců a 200 příslušníků jiných etnických skupin. Kde jsou tedy ta sta tisíce?
Nechci ozpravedlňovat ani jednoho zabitého člověka, ale tohle byla poměrně silná propaganda na to, že se média do omrzení pentlí přídomkem "svobodná", ne? Skutečným cílem bombardování bylo srazit vzdorovité Srbsko na kolena jak ekonomicky tak vojensky a také zastavit útlak v Kosovu, ale nikoli z humanitárních důvodů, ale aby se zastavil příliv kosovských uprchlíků do zbytku střední a západní Evropy. Výsledek války se podařil, Srbsko se ocitlo v absolutní závislosti na mezinárodním měnovém fondu, neboť cíleně rozbombardovaná ekonomika (infrastruktura, elektrárny, tv a rozhl. vysílače, nemocnice, školy) neměla žádný potenciál. Mezinárodní finanční organizace začaly na Srbsku vymáhat extrémně vysoké zahraniční dluhy a zároveň poskytovat půjčky, často pro splacení předchozích dluhů přičemž si kladly nesmyslné podmínky: devalvace Dináru, zmrazení mezd, otevření se nadnárodním firmám, jednoduše Srbsko se stalo zemí s neoliberální vládou, velmi chudou a tedy závislou na zahraničních investicích, kde podstatnou roli hrál rozprodej národního majetku nadnárodním koncernům a korporacím, delokalizace, liberalizace trhu a cen (eufemistický výraz pro zdražování), masivní privatizace např. US Steel za pár dolarů koupil největší siderurgickou továrnu na Balkáně atd., čili systém který byl v 90. letech šikovně aplikován na Česko a do r. 2006 na Slovensko pouze bez bombardování, neboť naši politici za provize byli hodní a nezpěčovali se.
Dále jen telegraficky: listopad 2001 - parlamentní volby, vítězí Ibrahim Rugova, strana Demokratický svaz Kosova. Březen 2002 - vytvořena vláda, kosovský parlament volí prezidentem Ibrahima Rugovu a předseda je Bajram Redžepi. Říjen 2003 - poprvé se konají přímá jednání mezi Kosovci a Srby. 23. říjen 2004 - konají se volby, které Srbové bojkotují a vyhrává Demokratický svaz Kosova prezidenta Rugovy. Prosinec 2004 - nově zvolené shromáždění bez srbských zástupců znovu volí Rugovu prezidentem a předsedou se stává jeden z velitelů teroristické UČK Ramuš Haradinaj - ano, je to přesně ten, který byl 3.4.2008 zproštěn všech obvinění proti zločinům a proti lidskosti slavným ICTY. Rugovova strana Demokratický svaz Kosova uzavírá koalici s Haradinajovou stranou Spojenectví pro budoucnost Kosova. Mezi lety 2002-2006 EU vyčlenila na Balkán prostřednictvím programu CARDS 4,65 mld. Euro, z čehož 70% šlo do Kosova.
nyní k prokázané podpoře UČK americkými tajnými službami. V Německu, ještě za vlády Gerharda Schrödera byl odvolán ministr obrany Oscar La Fontaine, který zorganizoval v Boně tiskovou konferenci, kde předložil na stůl důkazní materiály, které můžeme shrnout následovně: německý kontingent v Kosovu měl po skončení bojů a podepsání příměří v rámci nařízení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 sbírat a shromažďovat zbraně, které odevzdávali albánští bojovníci z teroristické UČK.
Chvalme třikrát pověstnou německou důkladnost, neboť si Němci zapsali i všechna čísla zbraní a potom zbraně odevzdali Američanům. Když podobné boje vypukli o půl roku později v Makedonii, a opět Němci sbírali od Albánců zbraně, ukázala se náhle velice zajímavá věc. Zhruba 50% zbraní nělo stejná, identická čísla jako ty, co Němci vysbírali od Albánců dříve v Kosovu. Ty zbraně, které tehdy odevzdali Američanům.
A ty se náhle, jak je to jen možné, našly u Albánců, už ne Kosovských, ale Makedonských. Připomeňme jen, že precedent nezávislého Kosova je pouze částečné naplnění cílů UČK, neboť UČK usiluje právě o velkou Albánii jak na severu Řecka tak i v Makedonii. Jen připomeňme, že Kosovským gerilám v Makedonii předcházelo setkání makedonského premiéra Ljupca Georgievského 16. června 1999, kde na tiskové konferenci makedonský premiér prohlásil, že byl poctěn příjmout návštěvu prezidenta dočasné vlády v Kosovu. No, za půl roku se jeho vyhlášení diametrálně změnila. Kromě toho ministr obrany La Fontaine řekl, že německé spojovací služby zjistily, že během konfliktu v Kosovu komunikovali albánští teroristé z UČK přez americkou spojovací, vojenskou družici.
USA a jejich spojenci v NATO neměli v úmyslu dodržet požadavky Rezoluce č. 1244. Dokázali to brzy dokumentem, jímž povolili znovuvyzbrojení bojovníků UCK, kteří po léta útočili na civilisty nejrůznějšího etnického původu, unášeli je a vraždili - a nyní se směli transformovat do podoby Kosovského ochranného sboru. Podle rezoluce OSN měla být UCK spojená s podsvětím odzbrojena, avšak mocnosti NATO tento požadavek obešly poskytnutím nových uniforem, nové výzbroje a nového názvu. Velitel však zůstal týž - Agim Ceku, jeden z důstojníků chorvatské armády během brutální operace Bouře v roce 1995 - "největší evropské pozemní ofenzívy po 2. světové válce" - a velitel štábu UCK během války NATO proti Jugoslávii.
UCK vojensky podporovaná Západem se brzy angažovala prostřednictvím přidružených separatistických skupin v jižním Srbsku a Makedonii; později také v Řecku v okolí Epiru. Pouze kapitulace srbské vlády v říjnu 2000 a podobné ústupky (pod západním tlakem) makedonské vlády v roce 2001 dokázaly uspokojit dlouhodobá očekávání panalbánských ozbrojených extrémistů ohledně sjednocení Albánci osídlených oblastí napříč územím několika států, a to na základě podpory USA a NATO. Rozhodující krok v tomto směru však přišel až v únoru 2008 spolu s jednostranným vyhlášením kosovské nezávislosti. Bývalý velitel UCK, Američany podporovaný Hašim Thači, se stal nominálním premiérem, vyhlásil jednostranné odtržení od Srbska a většina zemí NATO vzniklou ilegální entitu brzy formálně uznala. Národní vlajka se šesti hvězdami má reprezentovat státy s etnicky albánskou populací: Kosovo, Albánii, Srbsko, Makedonii, Černou Horu a Řecko.
O dvacet měsíců později dvě třetiny států světa včetně Ruska, Číny a Indie odmítly legitimizovat tento krok formálním uznáním, ale podporu Západu kosovským separatistům to nijak neoslabilo. Nyní, když je Albánie členem NATO a jako taková je chráněna článkem 5 Atlantické smlouvy garantujícím vzájemnou pomoc, volání po Velké Albánii vzniklé na účet několika jiných evropských zemí (Srbska, Makedonie, Černé Hory, ale i Řecka) ještě zesílil. Albánský premiér Sali Beriša nedávno prohlásil, že "projekt národní jednoty všech Albánců musí být naváděcím paprskem politiků v Albánii a v Kosovu" a trval na tom, že "Albánie a Kosovo se v žádném případě nemohou navzájem považovat za cizí státy."
Zpráva o anglosaském pojetí práva
Kromě Thaciho a Haliliho zpráva zmiňuje ještě bývalého premiéra Ramushe Haradinaje, který byl "zapleten do celého spektra zločineckých, politických a vojenských aktivit“.
Ten byl však pod ochranou CIA, která zabránila jeho zatčení, když jej přepravila italským vojenským vrtulníkem na americkou základnu. Obvinění ze zločinů proti lidskosti byl Haradinaj před mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zproštěn. Devět z deseti svědků, kteří mluvili proti němu, bylo během procesu zabito
Podle Washingtonu je potřeba více států, které uznají ilegální nezávislost Kosova, aby se v OSN demonstroval obrovský počet členů porušujících chartu OSN, a tak by mohl být následně separatistické entitě povolen status člena OSN. Náměstkyně ministryně zahraničí Rosemary DiCarlo údajně tuto zprávu tlumočila během své nedávné návštěvy kosovské metropole Prištiny, kde měla se separatisty konzultace.
Podle kosovské televizní stanice Washington navrhuje, aby si separatisté najali finského diplomata Marti Ahtisaariho, který jim má pomoci s agitací. Ahtisaari byl v minulosti autorem neslavného pro-albánského plánu pro Kosovo, se kterým Srbsko nesouhlasilo a který neprošel ani Radou bezpečnosti OSN. USA Ahtisaariho nicméně dále využívají, a to i přesto, že byla proti němu vznesena závažná obvinění v souvislosti s korupcí.
Washington varoval separatisty v Kosovu, že Srbsko údajně připravuje rezoluci OSN proti nezávislosti, kterou chce předložit k hlasování ve valném shromáždění OSN. Samozvaný „ministr zahraničí“ Kosova Skender Hyseni řekl, že má dostatečná ujištění od saudsko arabských velvyslanců ve Vídni, že islámský sultanát brzy uzná nelegální vyhlášení nezávislosti Kosova.
Vlivný izraelský list The Jerusalem Post zveřejnil ve čtvrtek 21. února t.r. významný článek Caroline Glick s názvem Drsné varování z Kosova. Podle autorky je nezávislost Kosova vyhlášená s podporou USA hluboce znepokojivá. Tím, že vytváří precedent legitimního odtržení nespokojených menšin, oslabuje dlouhodobou životaschopnost mnohonárodních států. Destabilizuje tím už tak těžce zkoušený mezinárodní systém založený na státech.
„Problémy se zpolitizovanými menšinami mají dnes tak rozdílné státy jako Kanada, Maroko, Španělsko, Gruzie, Rusko a Čína. Precedent Kosova jim dělá velké starosti. Dokonce i USA mají latentní problém se suverenitou kvůli stále více zpolitizované hispánské menšině žijící podél hranice s Mexikem. Jednoho dne se mohou potýkat s domácími důsledky vlastní podpory nezávislosti Kosova na Srbsku," píše C. Glick.
Dále se v článku píše, že Kosovo, začínající a současně už zkrachovalý stát, je požehnáním pro globální džihád. Je pravda, že kosovští muslimové se v naprosté většině nehlásí k radikálnímu islámu. Je ale také pravda, že dovolili, aby území Kosova používala ke svým operacím al-Kajdá a aby členové vládnoucí KOA měli přímé vazby na al-Kajdá. Je také pravda, že islámský svět jako celek vnímá boj Kosova za nezávislost na Srbsku jako džihád za ovládnutí sporné provincie islámem.
Podle článku The Jeruzalem post začala al-Kajdá aktivně operovat v Kosovu a na Balkánu v roce 1992. Usáma bin Ládin navštívil Kosovo v letech 1996 a 1997. Tálibové a al-Kajdá zorganizovali v Kosovu pašování drog k financování jejich operací v Afghánistánu a jinde. V článku se také připomínáá, že Organizace islámské konference (OIC) prohlásila na svém jednání roku 1998 v Pákistánu, že albánští separatisté v Kosovu bojují džihád. OIC vyzvala muslimský svět, aby pomáhal „tomuto boji za svobodu na okupovaných muslimských územích".
Autorka textu Caroline Glick také píše: „Příznivci Kosova prohlašují, že si kosovští muslimové zasluhují nezávislost jako oběti „genocidy". Pokud ale Srbové usilovali o vyhubení kosovských muslimů, jak to, že se podíl muslimů na obyvatelstvu zvýšil ze 48% roku 1848 na dnešních 92%? Je skutečností, že roku 1991, rok před rozpadem Jugoslávie, tvořili muslimové pouze 78% obyvatelstva. Zejména v posledních letech to v Kosovu byli srbští křesťané, nikoli albánští muslimové, kdo se stal terčem etnické čistky. Od roku 1999 uprchly z Kosova dvě třetiny tamních Srbů - přibližně 250 000 lidí."
Podíváme se, jaké jsou reakce na knihu paní Ponteové, jak OSN, soudní dvůr v Haagu a další organizace systematicky zamlčují bestiální zvěrstva Albánců páchaná na Srbech a jak albánskou UČK podporovaly hlavně americké tajné služby. Z docela odlišného úhlu se podíváme na "humanitární" bombardování Jugoslávie r. 1999, v jehož pozadí byly samozřejmě peníze a chladná bezohlednost USA. Avšak oříšek, který jsem si vychutnal nejvíce je podrobná minulost Hashima Taciho, současného prezidenta Kosova u které, troufám si tvrdit, mnozí budou překvapeni. K tomuto mě inspiroval poměrně věcný přístup nynější slovenské koalice neuznat nezávislost Kosova, takže i když téma samo o sobě nemá co dočinění se slovenskem, dotýká se nejen Slovenska, ale nás všech. Na počátku dubna tohoto roku, jakoby náhodou až dva měsíce po vyhlášení nezávislosti Kosova vyplouvají na povrch šokující informace o tom, že Kosovští Albánci zabíjeli během války i po ní Srby a prodávali za velké peníze jejich orgány. Bývalá žalobkyně mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii (ICTY) a nynější švýcarská velvyslankyně v Argentině Carla Del Ponteová svým vydáním knihy "Lov: já a váleční zločinci" rozzuřila mezinárodní organizace, Chorvaty, Srby, Albánce a v neposlední řadě i švýcarskou vládu, která jako jedna z prvních přizpěchala po 18.2.2008 s uznáním nezávislosti Kosova. Co se stalo?
Známě trio Kouchner-Thaci-Solana
V této publikaci Ponteová popisuje, jak současná vláda nezávislého Kosova vydělávala velké peníze na obchodě s vnitřnostmy vykuchaných z těl unesených Srbů. Vyvzdvyhuje zde informaci, že vyšetřování těchto válečných zločinů bránili zástupci NATO a OSN, přičemž v čele kosovské mise (dále jen UNMIK) stál nynější francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. Dokonce bývalá soudkyně okresního soudu v Prištině Danica Marinkovičová, která se neúzpěšně domáhala práva vypovídat před Haagským tribunálem tvrdí, že UNMIK v čele se zmiňovaným Bernardem Kouchnerem, zamezovala vyšetřování zmyzení a únosů občanů v této provincii od doby svého působení v Kosovu 14.6.1999. V interview také pomocnice Ponteové, Florens Artmanová potvrzuje, že právě funkcionáři UNMIK nenechali "železnou Carlu" zahájit trestné stíhání Albánců v souvislosti s myzením lidí a obchodů s jejich orgány. Skutečnost, že kniha Ponteové není, jak se v "nezávislých" médiích prezentuje jednostranně orientovaná, dokumentují i další kontroverzní skutečnosti, třeba že Srbové nechtějí vydat podezřelé z válečných zločinů např. Ratka Mladiče a chorvatská církev má zase ukrývat generála Anteho Gotovinu. Ovšem nejděsivější jsou pasáže, kde Ponteová popisuje obchod s orgány, kdy měl v průběhu kosovské války (23.3. - 10.6.1999) albánský gang unést až 300 Srbů a Romů do sousední Albánie, zde jim měly být odebrány orgány a jejich těla skončila naházená na hromadách v masových hrobech. "Oběti zbavené ledvin byly znovu uvězněny v domech až do chvíle, než byly zabity kvůli odebrání dalších orgánů. Ostatní vězni tak věděli, co je čeká," zní výňatek z jedné knižní pasáže. Bělehradský okresní soud v létě 1999 zahájil výslechy svědků ve věci únosu 300 mladých Srbů. Simo Spasič, předseda svazu rodin nezvěstných kosovských Srbů uvádí, že se s Carlou del Ponteovou osobně několikrát střetl, a odevzdal jí důkazy o únosu a likvidaci kosovských Srbů v koncentračních táborech. Dokonce r. 2003 prokurátor osobně navštívil místo zločinu v obci Burel na severu Albánie, tedy dům, kde se obětem orgány odebírali a kde bylo nalezené medicínské vybavení a stopy krve, žalobu však nepodal. "Jestli jsou její obvinění pravdivá, tak jde o nejstrašnější zločiny od dob Mengeleho," prohlásil bývalý ministr spravedlnosti Srbska Vladan Batič. Mnohé srbské organizace se pokoušely dosáhnout u Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii vyšetřování zločinů Albánců v Kosovu, podle Batiče odevzdali celkem 40 tisíc stran, které obsahovaly podrobné mapy míst, kde jsou pochované oběti, kde se nacházely koncentrační tábory na území kraje severní Albánie, svědectví krutého mučení obzvláště dětí a těhotných žen, válečné plány, audio a video nahrávky, fotografie, DNA analýzy - všechno marné. Veškeré pokusy byly potírané už od samotných základů a ani jeden jediný fakt nebyl podroben důkladnému vyšetřování. Sama Ponteová v nedávném interview pro italský deník La Stampa vyjádřila, že: "Stíhání válečných zločinců je v současném světě výlučně politická záležitost". Kdo stojí v pozadí?
A tedy bychom mohli charakterizovat "výhru" USA v Evropě třemi hlavními body:
1. Koncepce USA oslabování a destabilizace konkurenčně se zmáhající Evropy, kterou je třeba zaměstnat vnitřním konfliktem tak, aby se zmítala a měla starosti sama se sebou. Euro je stále silnější vůči Dolaru, což je velmi nebezpečné, neboť Írán, Venezuela, Čína a další postupně mění své bankovní rezervy na Euro, se kterým zamýšlejí obchodovat. Dolar je podpořen pouze ropou (částečně viz č. 3), neboť zlatý standard byl zrušen r. 1933.
2. USA si v Kosovu vystavěla obří základnu Bondsteel, takže další Trojský kůň v Evropě, Srbsko by to určitě nedovolilo.
3. USA prosazovaná trasa ropovodu a plynovodu z Kavkazu, USA kontrolovaným Irákem přes další USA kontrolované státy Bulharsko, Makedonie, Albánie - Evropa spíše chtěla zrušit sankce a vést trasu přez Dunaj, Bělehrad - Hamburg nebo Rotterdam. Toto jsou podle mého mínění tři hlavní body, proč USA na celé válce vlastně nejvíce vydělala chladným, racionálním kalkulem se svou typickou razantní bezohledností prosazování si svých zájmů. Taktéž u nás na Zvědavci proběhl článek o těžení vzácného nerostného bohatství právě v Kosovu britskou společností. Byť naše před národem už totálně zdiskreditovaná vláda nemá zamítavý postoj vůči nezávislosti Kosova, připomeňme si jen uslintané výroky pana knížete o tom, že my to musíme uznat ještě před Bukureští, tak nikdo z jen trochu myslících bytostí, které chápou věci v jejich široké mezinárodní mozajce Kosovo jako nezávislé nikdy morálně uznat nemohou.
