V Haradinajově rozsudku mj. stojí toto: „V Kosovu je nestabilní bezpečnostní situace, která pro svědky nevytváří optimální prostředí. Potíže se získáváním důkazů představují velmi významnou charakteristiku tohoto procesu. Před soudem se neobjevilo několik svědků, od kterých se očekávalo, že by mohli vydat svědectví o ústředních aspektech tohoto případu ..."
Bývalý kosovskoalbánský premiér Ramush Haradinaj foto: Hazir Reka, Reuters
Skupinu, která unášela a zabíjela Srby, aby jim mohla odebrat orgány pro prodej do zahraničí, a převážela zbraně z Albánie do Kosova, řídil bratr Ramushe Haradinaje, bývalého povstaleckého velitele a pozdějšího kosovského premiéra.
Napsal to srbský deník Blic s tím, že klíčová role Haradinajova bratra vyplývá ze svědectví srbských občanů označovaných iniciálami R..M. a S.D., jež unesli v Kosovu v roce 1999. Únosci dvojici převezli do tábora poblíž Tropoje v Albánii. Po nátlaku Mezinárodního červeného kříže je však propustili a odvezli zpět do Srbska.
„Srbský soud pro válečné zločiny má však k dispozici i další svědectví, včetně někdejších příslušníků Kosovské osvobozenecké armády (UCK). To umožnilo odhalit jména příslušníků UCK, kteří se měli na transportech unesených civilistů podílet,“ podotkl list.
Policie kromě toho minulý týden zadržela v Prištině lékaře Litvije Dervishiho, podezřelého z toho, že se přímo podílel na transplantacích ledvin, a jeho bratra Arbana, manažera soukromé kliniky Medicius, v níž se transplantace údajně odehrávaly.
Další informace o R.Haradinajovi najdete na:
http://werdan.blog.idnes.cz/c/33758/Lidska-zruda-Haradinaj.html
Výňatek:
" Ihned po vstupu do tábora se jim naskytl hrůzný pohled - ke stromu byla přivázána dvě zmasakrovaná těla srbských policistů. Později zjistila, že se jedná o muže unesené z města Rastavica. Popsala, že jejich těla byla rozřezána, oči vydloubnuty a na rány jim byla sypána sůl. Ještě byli živí a sýpali bolestí. Haradinaj k nim pak přistoupil, jejich vysílačkami srbsky něco vzkázal jejich kolegům, vytáhl nůž a oba dva podřízl. Srbští policisté tak museli slyšet i poslední děsivý vřískot svých kolegů. "
